Mladí muži: čistota & věčnost

15. 05. 2023

Textový přepis přednášky

Pro velký zájem níže zveřejňujeme přednášku i v textové podobě. Vzhledem k tomu, že se stále jedná o přepis mluveného slova, prosíme o shovívavost, někde může být znění kostrbaté.

ČISTOTA A VĚČNOST

Začněme modlitbou. 

Ve jménu Otce, i Syna, i Ducha Svatého.
Amen.

Pomni, ó nejdobrotivější Panno Maria, že od věků není slýcháno, bys koho byla opustila, kdo pod ochranu tvou se utíkal aneb o pomoc tě vzýval anebo za přímluvu tě žádal. Důvěrou touto jsa posilněn, k tobě, Panno panen a Matko, spěchám, k tobě přicházím a jako lkající hříšník stojím před tebou. Ó matko Slova, slovy mými nepohrdej, nýbrž milostivě slyš a vyslyš mne. Amen.

Stolice moudrosti a Snoubenko Ducha Svatého – oroduj za nás.
Svatý Josefe – oroduj za nás.
Svatý Aloisi Gonzago – oroduj za nás.
Svatá Maria Goretti – oroduj za nás.
Ve jménu Otce, i Syna, i Ducha Svatého.
Amen.

Dnes bude řeč o čistotě a spáse. O tom, že nelze dojít spásy, pokud nežijete čistým životem. Je to velmi důležité. Čistota je ctnost, která vylučuje nebo usměrňuje projevy sexuálního chtíče. Každý z nás musí žít v čistotě dle svého životního stavu – svobodní, ženatí či duchovní. Toto téma je velmi důležité, protože jde o spásu. A ďábel to ví. A proto nečistota tolik řádí nejen dnes, ale řádila vždy během celé historie Církve.

Během prvopočátků Církve v Římě, byli její členové mezi pohany, kteří se svým choutkám oddávali bez omezení. Dnes je to horší než kdy dříve. Jedním z důvodů je na prvním místě to, že ďábel, který se vás coby hladový lev snaží sežrat, dobře ví, že toto je jeho největší zbraň. Je to jeho atomová bomba. Je to nepředstavitelné. Naše Paní z Fatimy řekla Jacintě: většina duší jde do pekla za hříchy těla. A věřte mi, moji drazí, že je to pravda. Jako misionářský kněz jsem ve zpovědnici mnoho let trávil i 15 hodin denně. Toto je naprosto bezkonkurenčně hřích číslo jedna. Žádný jiný se mu ani zdaleka neblíží. Já to vysvětluji tak – když jste na bitevním poli, jakou zbraň použijete? Tu nejsilnější nebo nejslabší zbraň? Ďábel používá svou nejsilnější zbraň. Veliký Učitel Církve sv. Alfons Liguori řekl, že většina duší jde do pekla za hříchy těla. A ti, u kterých to není prvořadý důvod zatracení, stejně během života hřích těla někdy spáchali.

Vy mladí muži dobře víte, s čím se potýkáte. Jste bombardováni nečistými obrazy všude, kam se hnete. Billboardy, televize, rádio a ta darebná věc – internet. Internet sám o sobě samozřejmě není špatný, protože ho můžete použít pro slávu Boží. Ale díky internetu teď máme přímo explozi porna. Můžete se na něj dívat zadarmo, kolik jen chcete. Ale vy si opravdu myslíte, že je to zadarmo? Cena za sledování porna je vaše duše. Je to smrt. Věčná smrt. A vězte, že zbavit se upoutanosti k pornografii, masturbaci, to je jedno z nejhůře zlomitelných pout. Protože ďábel vás spoutal řetězy.

V Církvi je velká krize a jak víme, má hodně co dělat s hříchy proti čistotě. Máme skandály mezi biskupy a seminaristy. Klerus je plný homosexuálních kněží. A nejen jich, ale i kněží, kteří páchají hříchy s ženami. A to vše je žití nečistým životem. Sv. Alfons říká, že dobrý kněz do nebe přivede tisíce lidí a špatný s sebou strhne tisíce do pekla. My máme tolik špatných kněží, je to k politování. Protože ďábel vás chce v pekle.

Proč vás ďábel tak nenávidí? Za prvé jsme, co se týče přirozenosti, pod jeho úrovní. Andělská přirozenost je vysoko nad námi. Nesrovnatelně výše. A že vy pouhé lidské bytosti, máte to, co on ztratil navěky, ho ničí. A proto vás chce přivést do pekla. On ví, že Kristus zaplatil cenu za vaši duši. On vás chce vyrvat z Božích rukou. Tato přednáška je otázkou života a smrti. S hříchy dnešního světa – vám zaručuji, že 95 % z vás přítomných mužů bojuje s pornografií a masturbací. Zaručuji, život bych na to vsadil. A neříkám to rád. Protože jsme v totálním zajetí. A musíme se z něj dostat. Chci mluvit hlavně o tom, jak to spravit. Protože mnoho lidí propadá zoufalosti.

Setkávám se s tím pořád: „Otče, modlím se růženec a chodím na mši každý den. A stále se z toho nemohu dostat. Stále jsem v zajetí.“

A je to i tím, že krize v Církvi není jen o čistotě, ale i všech těch herezích za posledních 60 let a více, které postupně požírají veškerou církevní nauku. A že semináře, kde se formují kněží, jsou infiltrovány! Infiltrovány! A dokonce i ti nejtradičnější kněží nejsou správně vyškoleni v morální teologii. Sám nejsem žádný hrdina. Já měl jen to štěstí, že když jsem studoval teologii, poslali nám profesora morálky z Říma, který učil jenom podle sv. Alfonse Liguoriho.

Takže ve zpovědnici se s vámi, muži, neustále točí dveře. Je to frustrující, protože chcete být osvobozeni. Chcete přestat, ale nemůžete. Je to jako oheň, který vás pohlcuje. Protože kněží by vám neměli neustále dávat rozhřešení. Nemusí vás odmítnout. Ale měl by vám rozhřešení pozdržet.

Jak říká sv. Alfons, kněz je lékařem duše. A lékař duše je jako lékař těla. Když jste nemocní, jdete k lékaři. A ten udělá co? Diagnostikuje vaši nemoc. Nepošle vás domů, ať si užijete svou smrt. Bude vás léčit. Dá vám lék na zahojení rány. Musí vám dát ten správný lék. Když jste nachlazení a doktor vám dá lék na rakovinu, k čemu to bude dobré?

Kněží nejsou správně školeni. Nedávají vám tu správnou diagnózu a ty správné léky, aby tuto neřest vykořenili. Správně vyškolený kněz vám pozdrží rozhřešení, protože ani sám papež nemůže dát rozhřešení, pokud hříšník setrvává v tzv. dobrovolné blízké příležitosti k hříchu. Musíte jít domů a odstranit tuto příležitost k hříchu. Jak to udělat, k tomu se dostaneme. Pokud bojujete s pornografií, žádný kněz vám nemůže dát rozhřešení, pokud si na internet nenainstalujete porno blokátor a nesmažete všechny fotky. To je jen pár příkladů. Protože jinak, ať máte jakokoliv dobré úmysly, vrátíte se domů a co se stane? Jen to na vás vykoukne a jedete v tom znova. U zpovědí se ptám:
„Co ti kněz poradil posledně?“
„Dal mi rozhřešení a ať to odstraním. Chystal jsem to smazat, jen jsem se na to podíval a jel jsem v tom znova.“

Povíme si tedy o lécích na vykořenění této neřesti. Chceme ji vyrvat i s kořeny. S tímto není radno si vůbec zahrávat. Dnes je to příliš snadno dostupné. A pokud nemáte tu správnou léčbu, zemřete. Ale tato smrt – ta je na věky. Peklo má jen jedny dveře – ty vchodové. Nemá žádný východ! Nastal čas brát to vážně. Nebo ztratíte svou duši. Máš na to jen jeden pokus, příteli. Žádná další šance není. Protože nevíme, kdy si nás Bůh povolá k sobě. Nelze zpovědnicí lítat pořád dokola.

První podmínkou je náprava! Slíbíte, že změníte svůj život! Pokud hříchu propadáte znova a znova, po týdny a roky, kde je ta náprava života? Pro muže mám jednoduché přirovnání. Představte si, že jste ženatý a nachytáte svou ženu v posteli s cizím mužem. To je dost vážné, co? A protože manželství je nerozlučitelné a ona vás prosí o odpuštění, vy jí odpustíte. Za měsíc ji doma nachytáte s dalším a takhle to pokračuje dál. A já se ptám, chlapi, protože tomuto vy rozumíte – myslíte, že ona toho opravdu lituje? Samozřejmě, že ne! Kdyby toho litovala, nechala by toho. Napravila by se. 

Součástí problému je právě i špatné výuka v seminářích. Znám tolik frustrovaných kněží:
„Nemůžu těm chlapům pomoct od masturbace.“
„Nemůžu jim pomoct přestat sledovat pornografii.“
A většina z nich, bohužel, nedokáže přestat ani sama. Proto proste Pána o svatého zpovědníka, který vám pomůže se té neřesti opravdu zbavit. O to vám přeci jde.

Abychom správně chápali čistotu, zaprvé musíme věřit v Krista a Jeho učení. Všechny pravdy, které nám zjevil a které nám předal od dob apoštolů až dodnes. Nemůže klamat ani být oklamán. Potřebujeme dar víry ve vše, čemu nás Kristus učil. Že se musíme řídit šestým a devátým přikázáním. Řekl, že nepřišel zákon zrušit, ale naplnit. To je první krok, protože bez víry nelze žít čistým životem. Bez víry nebudete žít čistý život. Bez neustálé pomoci Boží milosti nebudete ani schopni toto zjevené tajemství čistoty pořádně pochopit.

Na přirozené úrovni je naprosto iracionální, bláznivé a absurdní věřit, že je možné žít čistým životem. Obzvláště v dnešním světě. Na přirozené úrovni. To prostě nezvládnete. Uvidíme, že musíme praktikovat opatrnost v pohledech. Dávat si pozor na zrak je důležité, protože oko je jako počítač. Vše, co vidíme, se nám vryje do mysli. A ďábel to odtamtud může vytáhnout, kdy se mu zachce. Ale musíme v této hříšné společnosti zvádnout žít. Jen třeba projít letištěm je příležitostí k hříchu. Je to ale nezbytná příležitost k hříchu a musíme ji snést. Na přirozené úrovni je naprosto nemožné žít čistý život. Nejsme od přirozenosti čistí. Od přirozenosti jsme chlípní. A to je třeba vědět. Nejsme od přirozenosti čistí. Od přirozenosti jsme chlípní lidé.

Kolik mužů říká:
„Otče, je přece přirozené být chlípný.“
„Otče, já mám milenku. To je přirozené. Muži nestačí jen jedna žena.“
Víte, kolik mužů mi toto říká? Odpovídám jim:
„Uvědomujete si, co říkáte tím, že je to ‚přirozené‘?“
Zanamená to, že naše lidská přirozenost je padlá. Má zlou žádostivost. Jsme náchylni k sedmi hlavním neřestem.

To znamená to „přirozené“. Proto nás Kristus přišel pozvednout na úrověň nadpřirozenou. A dal nám tu milost. Nepřišel jen proto, aby za nás zemřel, ale aby nás naučil, jak žít.

Abychom byli čistí, musíme přijmout Boží milost a na základě víry přijmout, co nás Ježíš učil a co nám přikazuje. Ne jen něco z toho, co Ježíš učil a přikázal, ale všechno, co Kristus učil!

Sv. Tomáš Akvinský říká:
„Odmítneš-li jedno dogma víry, odmítáš je všechna!“
To je velmi důležité. Proto musíme být pokorní. Musíme skutečně věřit tomu, co Kristus řekl. Jan 15,5:
„Beze mne nemůžete činit nic.“
Je směšné snažit se někoho oprostit od porna pomocí pouhých přirozených prostředků. Na přirozené prostředky můžete zapomenout. Nepomohou vám. Potřebujete nadpřirozené prostředky. Musíte opravdu věřit, že bez Krista nezmůžete nic. Opravdu tomu věříte? Většina lidí se nad tím ani nezamyslí.

Abyste tomu věřili, musíte mít pokoru. Pokoru žít v pravdě o tom, kdo je Bůh a kdo jsme my. Kdo je pokorný, neváhá žádat Boha o pomoc! My všichni potřebujeme pomoc, abychom byli čistí. Potřebujeme obrovskou hojnost milosti. Být dnes katolíkem vyžaduje hrdinskou míru katolických ctností. Sami už na to prostě nestačíme. Jak se k té milosti dostaneme? Jak to udělat?

Čistota není ctnost přirozená, ale nadpřirozená. K čistotě se sami vlastním rozumem nedopracujete. Nemůžete se k tomu dofilosofovat – já jsem tak chytrý a inteligentní, že sám sebe přesvědčím k čistotě. Bez milosti to nezvládnete. Otázka zní, mí drazí – jste ochotni svou mysl podřídit mysli Boží? Jste ochotni se 100% podřídit? Většina lidí není.

Jsme povinni milovat Krista a všechno jeho učení. A protože Boha miluji, podřídím se Jeho svaté vůli. A nebudu v sobě úmyslně vzbuzovat nebo se oddávat sexuálnímu požitku, sám či s někým, mimo manželský svazek. Motivem je tu ta nezbytná láska ke Kristu. Bez této hluboké lásky k Bohu nebudete schopni stát u paty kříže. Kdo tam stál? Na dnešek zrovna připadá svátek Panny Marie Sedmibolestné. Stála pod křížem. Neomdlela, to je blud. Stála pevně. Plakala pro svou lásku, ale stála. Kdo tam ještě byl? Jen jeden apoštol – Jan. Byl panic. Ale přilnul k Panně Marii. To je jediný důvod, proč neutekl. A totéž musíme udělat my, moji drazí. Musíme, nebo u kříže stát nebudeme.

To je dnes problém – muži ztratili mužnost. Jsou zženštilí. Téměř všichni muži! Zejména kardinálové, biskupové a kněží. Bohužel je to tak. Zženštilí muži utíkají od kříže. Zženštilí muži utíkají před nepohodlím. Zženštilí muži nechtějí ani slyšet o pokání. Ne. A to je problém. A proto víra vám jde jedním uchem tam a druhým ven.

Sv. Pavel:
„Víra je ze slyšení!“
Co slyšíme z kazatelen?
Blbosti a lži!
„Nebojte se, všichni přijdeme do nebe.“
„Nebojte, Bůh má pochopení.“
„To není hříšné, protože je to jen zlozvyk.“
To všechno je nesmysl. Samé nesmysly! Ježíš říká (Mt 22, 39):
„Miluj bližního svého jako sebe sama.“
Pokud milujeme sami sebe, chceme se dostat do nebe, že? Pokud milujete bližního, přece nesvedete dívku či kohokoliv k hříchu! Musíme milovat Boha. Bez lásky k Bohu neponesete kříž. Utečete před ním! Vřelý vztah ke Kristu je nutný. Kde ho vzít? Modlitbou! Otlačíme si kolena do mozolů! Svátostmi! To je to, co potřebujeme.

A to je ta otázka – jak docílit čistého života? Bez modlitby čistota není možná. Ctnost čistoty je bez nadpřirozené milosti zcela nemožná. Matouš 19,26:
„U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“
Většina mužů se snaží žít čistým životem na vlastní pěst, a proto se vám to nedaří. Neděláte to s Bohem. Nespoléháte se na Boha. Nepodřizujete svou vůli, mysl a své tělo Kristu. Musíme k tomu přistoupit takto:
„Můj Pane, radši zemřu ve stavu milosti posvěcující, než abych Tě znovu urazil.“
„Radši umřu ve stavu milosti,“
jasně že nechcete zemřít v nemilosti,
„než kdy znovu spáchat tělesný hřích.“

Svatí to tak dělali. Rád se odvolávám na sv. Aloise Gonzagu. Je patronem mladých, hlavně co se týče čistoty. Ten se dokonce nedíval dívkám ani do očí! Sv. František se nikdy na ženy nedíval! Ty hloupé obrázky, kde ho ukazují jak tancuje v polích se sv. Klárou... Je to všechno nesmysl. Chtějí vás tím nakazit. Tito svatí chápali toto nebezpečí a jeho závažnost. Takže čistota je bez modlitby nemožná.

Čistota se, mí drazí, nazývá „obtížnou ctností“. A Kristově nauce o čistotě se říká „obtížné přikázání“. Jak jsem zmínil Jan 15:
„Neboť beze mne nemůžete činit nic.“
Co tím myslel? Za prvé, že bez milosti nemůžete dosáhnout svého posledního cíle, pro který jste byli stvořeni. A to je nebe. Bez milosti nemůžete dosáhnout nebe. Bez milosti nemůžete být s naším Otcem v nebi na věčnosti. Za druhé bez milosti nemůžeme žít ctnostmi, které Kristus svým následovníkům přikázal. A řekl jim, že bez těchto ctností nemohou být jeho přáteli. Tuto milost potřebujeme.

Být v dnešním světě čistí, na to je třeba obrovské množství milosti, protože čistota je velmi náročná. Je náročná na sílu lidské vůle. Získáváme tedy tyto milosti, které potřebujeme. Posilujeme tím svou vůli. A musíme se modlit o osvícení intelektu. Protože intelekt dává podnět vůli. A pokud vám váš intelekt říká – neboj, to je v pohodě, pak máte problém.

Musíme studovat Kristovo učení a co o čistotě vždy učila Církev. Náš intelekt pak bude podněcovat naši vůli. Co pak máme dělat, když jsme pokoušeni? Dostane se nám pořebné milosti ve chvíli pokušení, abychom ho překonali? Odpověď zní: ne. Což se na první pohled zdá šokující. Bůh nám dává své světlo a svou sílu, ale dává je podmínečně. Jediná milost, kterou máme vždy zaručenou, je milost k modlitbě. Touto milostí si můžeme být jisti. Pán to myslí vážně, když říká:
„Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.“
To je milost, která se nám dává. Ale pokud se nemodlíte, nezůstanete čistí. Vy muži byste hned po probuzení měli padnout na zem a úpěnlivě prosit blahoslavenou Pannu o milost být čistými, milost být nezkažený, milost oslavovat Boha.

Jak tedy v tomto dnešním světě zůstat věrní, mí drazí? Odpovědí je modlitba, modlitba, modlitba. To je to hlavní – modlitba. Modlitba nás připravuje k přijetí milosti. Čím více se modlíme, tím více milostí můžeme dostávat. Ve sprituální teologii existuje pravidlo, že dostat můzete jen to, co jste připraveni přijmout. Pokud sem přijdete s tím, že nebudete poslouchat toho šaška, co tady mele, milost nedostanete. Ale když přijdete s otevřeným srdcem a řeknete
„Pane, mluv, tvůj služebník naslouchá,“ jste otevření.
Modlitba je tak důležitá!

Je jeden způsob modlitby o kterém většina lidí dnes ani neví, zatímco dříve býval pro katolíky obvyklý. Není jen ústní modlitba, ale i rozjímavá modlitba. Rozjímavá modlitba je velmi, velmi důležitá. Sv. Alfons říká, že bez rozjímavé modlitby nelze dojít svatosti. Zvláště vy muži, pokud chcete žít v čistotě, musíte praktikovat právě rozjímavou modlitbu. Sv. Bernard, o kterém víme jaký to byl skvělý světec, řekl, že rozjímavá modlitba je jako zrcadlo. Když se do něj podíváte, vidíte svůj obraz. Sv. Terezie z Avily to podává jednoduše – rozjímavá modlitba je rozhovor s Bohem. V rozhovoru jsou dva – prvně mluvíte, ale pak zase musíte naslouchat. Sv. Terezie z Avily, učitelka Církve ohledně modlitby spolu se sv. Janem od Kříže, nám oba řekli, že když věrně praktikujete rozjímavou modlitbu půl hodiny denně, během 6 měsíců se posunete na mnohem vyšší duchovní úroveň, což je úžasné. Když se začnete takto modlit, Bůh vám začne posílat světlo. Proč? Protože se modlíte o světlo. Bůh vás chce v nebi víc než tam chcete být vy sami. Nikdy vám neodepře to, co je dobré pro vaši duši. Ale chce, abychom byli pokorní. „Pane, jsem slabý, pomoz mi.“ Bůh vás začně prosvěcovat svým světlem a najednou jsou viditelné vaše vady. Když zhasnu světla, neuvidíte támhletu dirku ve zdi. Ale čím více světel rozsvítíte, tím více se ty vady objeví. Jak se začnete modlit rozjímavě, toto se začne dít. Ale říkám vám na rovinu, jestli k tomu nejste ochotni, bude pro vás téměř nemožné zůstat čistí. Téměř nemožné.

Buď máte pokoru úpěnlivě prosit Boha o pomoc, nebo za svou pýchu draze zaplatíte. Pokorní se modlí a pyšní se nemodlí. Jen pokorní se modlí. Proč? Protože je to akt pokory. Modlíme se: Pane, potřebuji tvou pomoc. Jsem ubožák, bez tebe nic nezvládnu. Tos mi sám řekl a já tomu věřím. Ty mi tedy dlužíš tu milost nutnou pro mou spásu. On vám ji dá. Ale pyšní si myslí: „Ne, to zvládnu sám. Na to mám. Tu holku, se kterou jsem dvacetkrát zhřešil, tu já obrátim na víru. Pozvu ji na kávu. A protože jsem dobrý katolík přivedu ji do Církve.“ Tak to nefunguje, mí drazí. Nemáte pokoru. Pokorný člověk si řekne: „Když tu holku potkám – uteču tak rychle, že padne olympijský rekord.“ Když je to osoba, s kterou jsem zhřešil. A to je to, co musíte udělat. Ale chce to pokoru.

Kdo se modlí, žije v čistotě. Ten a nikdo jiný. Nikdo jiný. V Církvi nikdy nebyl ani jeden heretik, co by byl čistý. Obzvláště ti, co si hereze vymýšleli, nebyli čistí. Luther, ten heretik! Dnes nám dokonce i papežové tvrdí jak byl skvělý a máme ho ctít. Ctít co? Hanbář to byl! Byl kněz a augustiniánský mnich, jako já, i když v jiném řádu. Složil sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. On nechtěl být čistý! Svedl jeptišku, aby opustila klášter a vzal si jí. Mimo Církev, samozřejmě. O těchto hereticích můžeme pokračovat do nekonečna. Tak to funguje – když změníte svou teologii, váš životní styl se tomu přizpůsobí. Dnes je to samá hereze, když dokonce i papež sám podporuje cizoložství a svatokrádežné přijímání. „Nestrachujte se, když se se svou ženou rozvedete a máte děti, znovu se oženíte mimo Církev a máte další děti, to je v pořádku, můžete jít k přijímání.“ To není, co nám řekl sv. Pavel. Ten říká, že si tím přivodíte zavržení. Dnes jsme těmito herezemi bombardováni, jednou za druhou. A co je plodem těch herezí? Co je v Církvi dnes – velký skandál. Je to ostudné.

Hlavní milost, za kterou se musíme modlit, je, aby Bůh osvítil naši mysl. Aby naše mysl dala podnět naší vůli, rozhodnout se chtít a milovat to, a pouze to, co je Bohu milé. Modlete se za osvícení své mysli. Opakuji, protože je to velmi důležité: aby vaše mysl podněcovala vaši vůli. Neboť vůle se pak rozhodne chtít a milovat to, co je Bohu milé. A odmítnout vše, co Bohu odporuje. Milost potřebujeme k boji se sedmi hlavními hříchy. Máme padlou přirozenost a ďábel světem obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. Ďábel, mí drazí, je padlý anděl a má vlité poznání. Je daleko vyšší bytost, než my. A jestli si myslíte, že si na něj můžete troufnout sami, to se těžce mýlíte. Ďábel nehraje podle pravidel. Můj profesor morálky nám říkával: „Moji synové, vždycky hledejte ten ocas hada. Ten ocas.“ Proč ne celého hada? Protože bývá přestrojený. Sv. Pavel říká, že kdyby se vám v jasném světle zjevil anděl a hlásal evangelium odchylné od toho, které hlásali apoštolové, zavrhněte ho! Protože ďábel přichází jako anděl v jasném světle. A svádí vás na scestí. Bl. Bartoloměj Longo, který postavil svatyni naší Paní v Pompejích, býval satanista! Protože se mu v jasném světle zjevil anděl a on věřil, že je dobrý. Začal ho svádět k satanismu. A pak ho naše Paní obrátila. Modlete se každý den, mí drazí, za světlo rozpoznat ďábla, abyste odolali svodům a uchránili si čistotu. Ďábel nikdy neukáže svou skutečnou podobu. Bude se všemožně přetvařovat. Všelijaká přestrojení. A pokud nejste pokorní, nezvládnete to. Budete si nalhávat, jak to zvládnete sami. Říkám to mužům pořád – vy opět padnete. A oni na to – jak to víte? Protože jste plní pýchy! Říkají mi – otče, už to nikdy neudělám! A já je posílám pryč. Ještě nejsi připraven. Jdi. Pak se vrátí a prý jak jsem to věděl? Protože svou spásu si musíme vydobýt v bázni a třesení!

A když mi někdo řekne – otče, hrozím se, že znova zhřeším, co mám dělat? Tak vím, že je ten kluk na správné cestě. Musíme se třást strachy! Bojujeme proti nepříteli, který je daleko mocnější než my. Má vlité vědomostmi. Nemusí studovat jako my. Zná víc teologie než všichni velcí teologové dohromady. O lidech si říkáme, že ten a ten je chytrý. To je ďábel taky! Samozřejmě je dobré být studovaný, ale chce to náš intelekt posvětit. Ďábel se vždy bude všelijak přestrojovat. A dejte si pozor na další věc, mí drazí. Řekněme, že začnete žít čistým životem a jste na dobré cestě. Ďábel vždycky zkouší vejít hlavními dveřmi. Když je vaše hlavní neřest chtíč, zkusí to skrze ni. Pokud to se mu nezadaří, dá na chvíli pokoj. Když zjistí, že vás nedostane přes tuto neřest, zkusí něco jiného. Jakmile žijete dobrým životem, jde na to od lesa. Narafičí na vás něco, co je samo o sobě dobré, ale není to to dobro, které od vás Pán Bůh žádá. Ty si myslíš, že tu holku obrátíš. To by bylo dobré, obrátit pohanku na víru, s Boží milostí. Jenže je to past, protože ďábel ví, že jsi na to příliš slabý. Mnoho mužů na podobných věcech ztroskotá. Ale Bůh vás osvítí a během modlitby vám ukáže, kde na vás ďábel útočí. Takže je třeba modlit se za osvícení, abychom předem věděli, kteří lidé, četba, zábava nebo rozhovory mohou být ďáblem zneužity, aby nás svedl k hříchu proti šestému a devátému přikázání. Modlete se – ukaž mi, jestli někdo v mém životě má špatné úmysly.

To nikdy nezapomenu: těsně než jsem vstoupil do semináře, oslovila mě na podobném setkání jako zde velmi krásná žena. Byla vdaná, měla děti a věděla, že se chystám do semináře. Ale chtěla zůstat v kontaktu. A já hořel láskou k Pánu. Neměl jsem žádné špatné myšlenky o této ženě. A pak mi napsala dopis, že se mnou chce jít do postele. To je důvod, proč musíte být opatrní. Když se nemodlíte, půjdete ke dnu. Pokud nepodřídíte svou mysl a vůli Bohu, půjdete ke dnu. Ale když se každý den modlíte a prosíte Boha – Bože, chci Ti jen dělat radost! Chci konat jen Tvou svatou vůli. On vám tu prosbu splní.

Jeden z nejmocnějších nástrojů, které nám Bůh v Církvi dává, je každodenní zpytování svědomí. To znamená každodenní hodnocení svého chování. To je k dosažení ctnosti čistoty absolutně nutné. V řeholním životě máme dvoje zpytování svědomí. Doporučuju je vám všem. První zpytování svědomí je v poledne těsně před obědem. A soustředíte se na to, co je vaše převládající neřest. Pro některé z vás to třeba není chtíč. Ale pro většinu mužů vašeho věku to tak je. Pokud je to třeba hněv – zkoumejte, zda jste od probuzení dali hněvu průchod. Měl jsem záchvat vzteku nebo se přestal ovládat? Pokud je má neřest nečistota – podlehl jsem jí? Uhlídal jsem svůj zrak? A to je všechno, co zpytujete. Upadl jsem dnes do této neřesti? Večer pak uděláte úplné zpytování svědomí ze všeho, co jste dělali daný den. Takové zpytování svědomí je úžasný nástroj k vykořenění neřestí. Denní praxí zjistíme, jakým příležitostem k hříchu se máme vyhnout, jak máme mluvit a co máme činit. Dobré zpytování vám s tímto pomůže. Nejen jak jsem se do teď choval, ale také jak bych se měl chovat v budoucnu. To je velmi účinné. Zpytování svědomí není jen o minulosti. Dobře, Pane, poučil jsem se. Ta osoba v práci se mnou příliš flirtuje. Od teď se jí budu vyhýbat. Nebudu procházet kolem jejího pracovního stolu, nepozvu ji na kafe. Dávám vám praktické příklady. Takto musíte uvažovat. Je třeba být ve zpytování důsledný. Proč myslíte, že se to po řeholnících vyžaduje? Protože se snažíme o svatost.

Pokušení může být někdy až nezvladatelné. Je všude kolem nás. Hlavní je nebýt sám sobě příčínou pokušení. Tolik mužů bojuje s pokušením, a pak se dozvím, že se dívají na porno nebo že zapínají tu pitomou televizi. Samozřejmě, že jste pokoušeni. Vystavili jste se dobrovolné příležitosti k hříchu. Když Pán Bůh dopustí, abychom byli vystaveni pokušení, je to pro nás prostředek k získání milosti. Poskytují nám příležitost nejen dokázat naši lásku k Bohu, ale také v jeho lásce růst. Pokušení nám dává příležitost milovat Boha! Milovat Boha a růst v této lásce. Protože v duchovním životě nelze stagnovat. Buď směřujete k Bohu a jste den ode dne svatější, nebo upadáte. Nemyslete si, že tu můžete jen tak nehybně sedět. Ne! Buď jdete kupředu, nebo se vracíte. Jdete s Bohem, nebo jdete s ďáblem. Jsou jen dva tábory, říká sv. Ignác – tábor Boží a tábor Satanův. Do kterého tábora patříte vy, mí drazí?

Když odoláme pokušení, rozvíjíme v sobě právě tu ctnost, proti které jsme byli pokoušeni. Pokud jste pokoušeni k nečistotě a tomu pokušení odoláte, rozvíjíte v sobě ctnost čistoty. Pokud jste pokoušeni k zuřivosti, dát průchod hněvu, a odoláte tomu pokušení, rozvíjíte ctnost tichosti. To je důležité. Proto je v duchovním životě třeba zaměřit se na svou převládající neřest. Protože když se budete zabývat vším ostatním, akorát se vyčerpáte a vzdáte to.

Během života nám chybí mnoho ctností. Ale když rosteme v jedné, rosteme zároveň ve všech. Když se zaměříte na tu převládající neřest, začnete celkově růst. Pokušení nám pomáhají – pokud se modlíme – v růstu v lásce k Bohu. A svou lásku Bohu dokazujeme.

Já byl Bohu vzdálen celých 17 let, mí drazí. Nejsem na to pyšný, byla to hrůza. Ale když jsem se vrátil, po čtyři měsíce jsem neměl ani jedno pokušení. Ani jedno. A pak mě najednou přepadly, že to jste neviděli. A pak jsem se něco dozvěděl, co mi přineslo mnoho útěchy. Modlil jsem se k Panně Marii, aby mi našla stálého zpovědníka, což je jeden z léků, o kterém si povíme. Ona mi ho našla. A já si stýskal: „Otče, je to nonstop, je to mučení! Teď Boha znám a nechci ho urazit!“ A on mi řekl: „Můj synu, za každé ne, které jsi kdy řekl Bohu, a každé ano ďáblu, ti Bůh dává příležitost to zvrátit!“ Petr Krista třikrát zapřel a po vzkříšení mu náš Pán řekl: „Petře, miluješ mě?“ „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ „Petře, miluješ mě?" ... „Petře, miluješ mě?" „Pane, ty víš všechno...“ 

Takže, mí drazí, vryjte si do hlavy, co jsem vám teď řekl, protože vám to pomůže vypořádat se s pokušením. Bůh mi dává příležitost na nápravu a odčinění všech hříchů, každého podlehnutí pokušení. To pomáhá. Mně to velmi pomohlo. Došlo mi totiž, že pokušení má svůj účel. Bůh není krutý, aby si se mnou hrál a zkoušel, co vydržím. Takový náš Bůh není! Ale vyžaduje pokoru.

Mé oblíbené místo v Písmu je, když Petr s apoštoly jsou v loďce v té bouři, a vidí Krista kráčet po vlnách a prosí: „Zavolej mě k sobě, Pane!“ A Petr vyskočí z lodi a zázrak zázraků – kráčí po vodě po těch obrovských vlnách. A pak se nechal rozptýlit. Protože foukal silný vítr. Spustil oči z našeho Pána jen na vteřinu. A hned se začal potápět. Ale Petr byl pokorný! Volal: „Pane, zachraň mě! Já hynu!“

Náš Pán neřekl: „Ech, jen se utop.“ Ne! Chytil ho za ruku a vytáhl ho na loď.
Když cítíš, že jdeš ke dnu, musíš se spolehnout na našeho Pána.

Toto vše, co se týče pokušení a růstu v Boží milosti, funguje za předpokladu, že jsme připraveni těžit z pokušení, ze života modlitby, přijímání svátostí a každodenního zpytování svědomí. Je nutné žít modlitbou. Bez života modlitby si čistotu nezachováte. To si prostě vtlučte do hlavy. Pokušení jsou darem od Boha. Obtíže způsobené pokušením nám dávají příležitost uplatnit svou vůli více, než kdybychom pokoušeni nebyli. Když na vás přijde pokušení, máte příležitost prokázat Bohu svou lásku. Musíte se opravdu zapřít a uplatnit svou vůli ještě silněji. Tím porostete v milosti a budete silnější a silnější. Nestačí si čistotu jen zachovávat, mí drazí, ale denně tuto ctnost rozvíjet. Buď jdete dopředu, nebo zase dozadu. Čistota nespočívá jen v jejím udržení. Ne. Každý den máte tuto ctnost rozvíjet. Sv. Alfons Liguori nám říká, že když přijde opravdu zlé pokušení, obzvláště to tělesné, cituji: „Když se v mysli zjeví zlá myšlenka, musíme se okamžitě obrátit k Bohu. První krok je okamžitě, ale okamžitě vzývat jména Ježíše a Marie. A vzývat je, dokud pokušení nepřestane.“ Sv. Alfons říká, že pokud vzýváte Pannu Marii, když jste pokoušeni nečistotou, je to neomylné znamení, že hříchu nepropadnete. To je úžasné! Noste jména Marie a Ježíše bez ustání na rtech. Celé peklo se třese strachy, mí drazí, když vzýváme Pannu Marii a našeho Pána. Oni ji nenávidí. Všimněte si, že jako první máme vzývat jména Ježíše a Marie. Pak ale dodává: „...a pokračujte v jejich vzývání dokud pokušení nepřestane!“

Někdy je pokušení tak mocné, že se zdá, že to nikdy nepřestane. Musíte opakovaně padat na kolena a úpěnlivě naši Paní prosit. Já si svůj škapulíř nesundávám nikdy. Nikdy. Nesundávám si ho, ani když se sprchuju. Bez škapulíře mě nenachytáte. Ďábel ho nesnáší. Když na vás přijde silné pokušení, chytněte se škapulíře. Nesundávejte ho a držte ho v ruce. A proste naši Paní. Ona vás vyslyší. Ona vás zachrání.

Teď vám dám seznam nápravných prostředků. Zapište si je. Jinak si to nezapamatujete. Pokud nemáte čím psát, pořiďte si později tuto nahrávku. Za svých téměř 20 let jako kněz se mi ještě nestalo, aby kdo se těmito radami řídil, upadl do nečistoty. Ani jeden! Ale zažil jsem tisíce těch, kteří se jimi neřídí a upadají neustále.

Kdybych vám teď nabídl 10 milionů dolarů, utrhali byste mi ruce. Já vám ale dávám něco mnohem lepšího. Mnohem lepšího. Muži za mnou chodí: „Otče, zase jsem zhřešil.“ Já povídám: „Provedl jsi ty nápravné prostředky?“ „Ano.“ „Provedl jsi všechny ty nápravné prostředky?“ „No, otče, udělal jsem dva.“ „Pamatuješ si je vůbec všechny?“ „Ne.“ „Takže kdyby ti lékař proti infekci předepsal penicilin na 10 dní, přestaneš ho brát osmý den?“

Ne, nemocní léky doberou. Pokud uděláte tato opatření, já vám zaručuji, že se té nečistoty zbavíte. Zbavíte se neřesti pornografie, internetu a všeho ostatního. Za prvé. A to je velmi důležité. Když jste ve stavu posvěcující milosti, nechcete si totiž na sebe přivést odsouzení, přijímejte svaté přijímání, pokud možno denně. A to je těžké, to většina mužů nemůže. Pokud nemůžete, pak druhá nejlepší věc, kterou radí sv. Alfons, je duchovní svaté přijímání. Dal nám k tomu krásnou formulku: „Milý Ježíši, protože tě v tuto chvíli nemohu přijmout ve svátosti, prosím, přijď ke mně duchovně a vejdi do mého srdce.“ Poté malý moment sečkejte a pak pokračujte: „Pane, toužím po Tobě, jsem připraven. Přijď. Spojuji se úplně s Tebou. Pane, zůstaň se mnou a nedopusť, abych se od tebe kdy odloučil.“ Sv. Alfons, velký Učitel Crkve, říká, že při duchovním přijímání obdržíte téměř stejnou milost jako u svátostného. Pokud nemůžete jít k přijímání, můžete udělat tisíc duchovních přijímání denně. Když je budete dělat často, přestože i třeba na tu mši denně jdete, najdete v sobě hlubokou lásku a hlubokou touhu po eucharistii. Protože Bůh se s vámi bude stále více sjednocovat. Stáváme se tím, co jíme. „Bůh se stal člověkem, aby se lidé mohli stát Bohem,“ řekl sv. Augustin. Má to velkou moc. Takže praktikujte duchovní příjímání.

Další důležitou věcí je pobožnost k blahoslavené Panně Marii. Za prvé, měli bychom se zasvětit Neposkvrněné Panně Marii. Je více verzí – od sv. Maxmiliána Kolbe, od sv. Ludvíka z Montfortu. Jsou v podstatě stejné, ale Maxmiliánovo znění je pro nás dnes srozumitelnější. Protože zatímco sv. Ludvík používá slovo otroci (a mnoho lidí je bohužel otroky Zlého), sv. Maxmilián Kolbe to vyjádřil jako: „Odevzdávám se Ti jako tvé vlastnictví, jako tvůj majetek.“ Je to krásné. Když se zasvětíte blahoslavené Panně, stáváte se jejím vlastnictvím a majetkem. A ona neztrátí to, co vlastní. Máte svobodnou vůli a to je ten nejděsivější dar, který nám všem Bůh dal. Svobodná vůle buď sloužit, nebo nesloužit. Satan řekl: „Non serviam!“ – „Nebudu sloužit.“ Ale když se zasvětíme naší Matce, chceme se jí zcela odevzdat, napodobujeme Krista. Byl na své matce zcela závislý ve všech aspektech své lidské přirozenosti. Samozřejmě ne ve svém božství. Ona je skutečnou Matkou Boží. O co svého Syna požádá, to dostane. Takže se jí zasvěťte. Mnoho papežů, velkých světců a církevních Otců učí, že je to znamení předurčení. Denně své zasvěcení obnovujte. Nemusíte odříkat tu modlitbu celou, i když je dobrý zvyk touto modlitbou sv. Maxmiliána nebo sv. Ludvíka začít každý den. Vryje se vám do mysli a je to prospěšné. Když se jí zasvětíte, odevzdáte ji všechny své zásluhy, všechna svá svatá přijímaní. Dáte jí všechno. Stane se to jejím vlastnictvím. Ona to zbaví všeho, co je špatné. Téměř nikdo z nás nemá jen úplně čisté pohnutky. Takže Naše Paní to vše očistí, přijme to za své a zvýší tomu hodnotu. A použije to tam, kde tím Bůh v tu chvíli bude nejvíce oslaven.

Další důležitou věcí je modlit se za ctnost čistoty denně růženec. Pokud chcete svou duši spasit, denní růženec je v dnešní době nutnost. Myslete si co chcete, kde to beru. Já vám říkám, že je to nutnost. Chceš svou duši spasit? Modli se denně růženec. Svatý Ludvík řekl, že nemůžeš zůstat v těžkém hříchu a modlit se růženec. Buď necháš jednoho, nebo druhého. St. Alfons totéž říká o rozjímavé modlitbě. Nelze praktikovat rozjímavou modlitbu a zůstat ve smrtelném hříchu. Vzdáte se jednoho, nebo druhého. Doufejme, že toho hříchu. Pamatujte si, že růženec je obzvláště v dnešní době to jediné, co může Satana porazit. Stejně jako porazil albigenskou herezi. Nikdo je nemohl přemoci, až teprve sv. Dominik, když dostal růženec. Panna Maria mu přikázala už nikdy nekázat o ničem jiném než o Zdrávas Maria. Díky tomu byli Albigenští poraženi. A totéž teď potřebujeme my. Proč je Zdrávas Maria tak mocná modlitba? Protože je to jednoduchá modlitba. Je o Matce Boží, blahoslavené Panně, která Pánu Bohu na vše přikývla. Tato pouhá žena, jež spolu se svým potomkem rozdrtí hlavu Satana. A pokaždé, když řeknete Zdrávas Maria, připomínáte ďáblu jeho odsouzení. A že je rozdrcen ženou! Nesnáší to. A když jsme zasvěceni Panně Marii, jsme součástí jejího vojska. Přeje si, abychom jí pomohli rozdrtit Satanovi hlavu v našem vlastním životě i v životě ostatních. Každý večer před spaním byste se měli modlit tři Zdrávasy na počest blahoslavené Panny za čistotu. V klášteře jsme u toho klekali a dávali si konečky prstů pod kolena. Určitě vám dojde proč. Celou svou vahou si klečíte na prstech a modlíte se za čistotu.

Další věcí je nosit škapulíř a nikdy nebýt bez něj, Protože platí, co naše Paní slíbila – kdo zemře se škapulířem, nezahyne. „A co když to nosíte z pověrčivosti a ve skutečnosti tomu nevěříte?“ Známe příběhy lidí se škapulířem – jako ten muž, co se třikrát pokusil utopit. A nešlo to. Prostě se pořád vynořoval z vody ven. A pak si uvědomil, že má škapulíř. Strhl si ho a na počtvrté se utopil. Škapulíř je mocný a ďábel ho nenávidí.

Další věcí je vzývat naši Paní okamžitě. Okamžitě. A modlete se k Nejsvětější Panně o účinnou milost, abyste měli k nečistotě hlubokou nenávist. Abyste raději zemřeli, než se dopustili smrtelného hříchu.

Další v pořadí je pravidelná zpověď. Modlete se k blahoslavené Panně, aby vám našla stálého a zbožného zpovědníka, věrného Církvi, který je horlivý a nic nenechá jen tak projít. Nemusí do vás nijak bušit, ale nestačí mít zpovědníka (garantuji vám, že většina z vás takového má), který vás pošle domů s třemi Zdrávasy a hotovo. Vsadím se, že tak to má většina z vás. To nefunguje. Protože u zpovědi je pokání velmi důležité. A musí být šité na míru té konkrétní neřesti. A tu musíte vykořenit. Dostat přilíš těžké pokání také není správné. Pokud nejde o nic tak špatného. Občas mi ale někdo řekne: „Otče, měla jsem potrat a kněz mi dal tři Zdrávasy. Necítím, že mi bylo odpuštěno.“ Modlete se za zbožného zpovědníka. Říkám vám, že modlitba je základ všeho.

Za čtvrté – každodenní rozjímání nad jednou ze čtyř posledních věcí člověka: smrt, soud, nebe, peklo. Nic duší neotřásá víc než tyto čtyři věci. Nic! Je úplně jedno, co vám kdy jaký kněz řekl. Během 15 let misionářské práce jsem mluvil jen o čtyřech posledních věcech. Většina to nikdy neslyšela a strachy se roztřásla. Čekali osm a více hodin, jen aby se mohli vyzpovídat. Je třeba rozjímat o smrti. Písmo říká: „Ve všech svých skutcích pamatuj na poslední své věci a na věky nezhřešíš.“ Jestli odbýváte zpověď, pomyslete na smrt! Jen si vezměte, co se děje zde v Americe a i v Kanadě. Nedávno, co jsem tu byl, tu nějaký muslim postřílel 12 lidí. To se může stát vám! Nebo mně! Takové věci se stávají všude. Nedávno jsem ve zprávách viděl, jak v Severní Karolíně během bouře strom spadl na dům a zabil matku s 10měsíčním dítětem, když spaly v posteli. To se může stát vám! Další šanci už nedostanete, mí drazí. V Písmu se praví, že jako se ryby chytají do sítí, tak na hříšníky je políčeno v jejich hříchu. Ve finále do pekla posíláte sami sebe. Ale ten soud bude. A nejstrašnější věc na smrti je, že to je konec. Jakmile tam vstoupíte, zpět už to nejde. Žádná druhá šance. Rozjímejte o těchto dvou soudech – osobní soud a poslední soud. Proč? Protože jsme jednotlivci a musíme být souzeni jednotlivě, ale jsme i součástí společnosti a musíme být souzeni i jako celek. Osobní soud podstoupíte hned, jak zemřete. Kristus přijde a bude vás soudit. Ďábel přijde vás obžalovat. Pokud jste zasvěcení Naší Paní, ta vás bude bránit a snad to pro vás dobře dopadne. Na osobním soudu je strašné to, že jakmile je rozsudek vynesen, je hotovo. Je to zpečetěno. Není žádný vyšší soud, kam se dá odvolat. Žádný vyšší soudce. A ten soudce je ještě ke všemu zároveň i ten, proti kterému jste ten zločin spáchali! Představte si chlapíka, který někoho přepadnul. Nejenže ho okradl ale zmlátil ho do krve. Zlomil mu nos, zlomil mu čelist. O týden později je zatčen za něco jiného a přijde k soudu. Kouká, že soudce je celý zafačovaný, a uvědomí si: „Svatá prostoto, to je ten chlap, co jsem ho minulý týden zmlátil.“ Jak s ním ten soud asi dopadne? Myslíte, že to dopadne dobře? Pochybuji. V tomto životě máme milosrdenství, ale na onom světě není žádné milosrdenství. Tam na druhé straně je pouze přísná spravedlnost. Dostanete, co si zasloužíte. A pak poslední soud – to prý bude hrůza i pro vyvolené. Duše se znovu spojí se svým tělem a bude tam celý svět. Každý člověk, který kdy žil. A tady je ta děsivá věc – ti zatracenci, kteří jsou v pekle, všechny jejich hříchy budou odhaleny před celým světem, naprosto jistě. Kdo z vás by chtěl všechny své hříchy nám všem promítnout tady na tu zeď? Zalezli byste pod stůl. A to nastane u posledního soudu. A dle některých svatých budou zjeveny i hříchy těch vyvolených. Ale pro ně to nebude ponižující, ale oslava toho, že svůj hřích překonali a zachránili svou duši. Ale ne tak se zavrženými. A tak bude spravedlonosti učiněno za dost. Jak o tom začnete přemýšlet, to si pak rozmyslíte, zda opravdu stojí za to teď podlehnout neřesti. Můžu být souzen klidně už za 20 minut! Za 20 minut klidně můžu stát před soudem. Další je pak peklo. Můžu vám jako turistický průvodce popsat, jaké to tam je. Jako když plánujete dovolenou – jakápak je teplota na Bahamách? Jaké je tam jídlo, jací lidé tam jsou? A já vám to můžu všechno popsat. Ale když budete o pekle sami rozjímat, pěkně to s vámi zalomcuje. Někteří svatí měli vize, kde byli fyzicky uvrženi do jámy pekelné – děsivé! Ale to nejhorší na něm je to, že je věčné. Věčnost je pro nás těžko pochopitelná, protože jsme zvyklí na čas. Představte si, že Jidáš je v pekle už 2 000 let, ale pro něj je to, jako by tam teprve přišel. Nikdy to neskončí! A nevěřte nikomu, kdo vám tvrdí, že nemůžeme vědět, zda je někdo v pekle. Nesmysl! Tridentský koncil vydal dvě prohlášení – že Jidáš ztratil duši i tělo a je v pekle. To je v Tridentském koncilu. Ale nejlepší rozjímání je samozřejmě o nebi. Protože tam rozjímáme o tom, co pro nás Bůh připravil. „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo... připravil Bůh těm, kdo ho milují.” (1K 2,9) Takže když jste pokoušeni a začnete myslet na nebe, pomůže vám to překonat všechny zkoušky. Je to opravdu krásné rozjímání. Většina lidí o nebi neví vůbec nic. Jak jako, že tam nebude žádné jídlo? Jak, že v nebi nebude žádný sex? Tak si to představují, protože myslí jen na přirozené úrovni. Přečtěte si, co nám svatí říkají o nebi – je to velmi poučné. A pomůže vám to obstát v boji a v nepokoji. Soustřeďte se na svůj cíl.

Další opravdu důležitá věc je naučit se prožívat Boží přítomnost. Co to znamená – že máme Boha neustále na mysli. Uvědomujeme si, že Bůh vidí všechno, ví všechno. Zná každou myšlenku, kterou jsme kdy měli. Kdybyste si uvědomovali, že Bůh se na vás dívá, dopustili byste se toho hříchu? Kdyby tu Kristus stál s vámi? Zhřešili byste s tou ženou nebo vlezli na ten internet, kdyby blahoslavená Panna stála hned vedle vás? Ale Oni tam stojí! A všechno to vidí! Trénujte prožívání Boží přítomnosti, pomůže vám to tyto hříchy překonat.

Další na řadě je střídmost v jídle a pití. Střídmost v jídle a pití je velmi důležitá. Je nutné cvičit vnitřní i vnější umrtvování. Když se naučíte své vůli odepřít věci dovolené, bude pak mnohem snazší odepřít jí pak i ty nedovolené, to, co je hříšné. Konáním tohoto pokání, vnitřního i vnějšího, posilujete svou vůli sloužit Bohu. Ale buďte opatrní! Občas to někdo přežene s neúměrným pokáním, a to pak ďábel nastraží jednu ze svých léček. Bude našeptávat: „Jasně, to když uděláš, staneš se svatým.“ Začnete si myslet, že vy ze sebe uděláte svaté. Že to děláte vy, že posvěcujete sami sebe. Najednou je pokání místo prostředku k dosažení cíle tím cílem samotným. To je špatně. Vždy se prvně poraďte se svým duchovním vůdcem a zpovědníkem. Další na řadě je slušné oblékání. To je velmi důležité a platí to i pro muže. Nevěřím vlastním očím, když vidím chlapa v elasťákách. Nejradši bych mu jednu vpálil, aby se probral. A ženy – elastické oblečení je světu prokletím. Jsou neupravené a nechutné a táhnou duše do pekel. Ale chlapi taktéž, na kolech a podobně. Nechápu to.

Hlídání zraku – velmi důležité. Vaše oko je jako fotoaparát. Vše, co vidíte, je jako obraz uloženo do mysli na celý život. Všichni znáte ty záblesky vzpomínek. Jestli se díváte na porno, ty obrazy se vám budou vracet. Pokud nebudete praktikovat, co vám tu radím, budete to mít hodně těžké. Tyhle fantazie se vám pak v hlavě budou objevovat pořád. S tím má problém většina lidí. Někteří z vás možná byli vzděláváni doma. Ale ani tam se tomu vždy nevyhnete. Rodiče se snaží, ale i ti domškoláci si dělají úkoly na počítači. A netuší, že tatínek je závislý na pornu. Jdou si udělat úkol a najednou se objeví tyhle pornografické stránky. Mně to láme srdce, když ty rodiny takhle vidím, jak usilovně se snaží žít zbožně. A pak si taťka takhle po nocích potají hřeší, a zaplatí za to jeho syn. Protože hříchy rodičů se předávají na další tři až čtyři generace. Hlídání zraku je tedy velmi důležité.

Sv. Augustin říká:
„Neříkejte, že máte čistou duši, máte-li nečisté oči, neboť nečisté oko prozrazuje nečisté srdce.“

Ještě to zopakuji: „Neříkejte, že máte čistou duši, máte-li nečisté oči, neboť nečisté oko prozrazuje nečisté srdce.“ Takže zakrýváte si oči? Jestli ne, vaše srdce není čisté. A pokud nemáte čisté srdce, ztratíte svou duši. Musíte si hlídat oči. Každý den naši Paní o ten dar úpěnlivě proste. Musíte být jak ti koně na dostizích, kde jim dávají klapky na oči, aby je nerozptylovalo periferní vidění. Dívají se jen přímo před sebe.

Věřte, že kde je hřích, tam je i milost. Ale musíme se za ni modlit. A pamatujte na Boží přítomnost. Slovy sv. Františka, mého svatého otce: „Ten je čistého srdce, kdo pohrdá světem, kdo hledá nebe a vždy má Pána, svého Boha na zřeteli.“ Krásné. „Ten je čistého srdce, kdo pohrdá světem, kdo hledá nebe a vždy má Pána, svého Boha na zřeteli.“

Pohrdáte světem?
Hledáte nebe?
A máte Pána vždy na zřeteli?
To dělejte a budete mít čisté srdce.
To dělejte a spasíte své duše.

Čisté srdce, mí drazí, je srdce bez hříchu, bez nečistoty. Modleme se k Nejsvětější Panně za všechny potřebné milosti, abychom si vypěstovali život modlitby. Abychom lépe využili svátostí. Udělejte ten závazek dnes! Jste ochotni se půl hodiny denně věnovat rozjímavé modlitbě?

Jste ochotni? A to je jen začátek. Pokud ne, tak to nemyslíte vážně a pravděpodobně to nezvládnete. Jste ochotni se denně modlit růženec? Jak řekla naše Paní ve Fatimě – jen ona nás teď může zachránit. Žijeme v žumpě nečistoty. Musíte to podstoupit všechno. Když naše Paní řekla své „fiat“, bylo to úplné „fiat“. Neřekla: „Pane, budu tě následovat až sem, ale dál už nepůjdu.“

Jaké „fiat“ dáváte Bohu vy? Úplné a každý den? Bez výhrad? A vězte, že když se začnete modlit, Bůh vám ukáže, co máte dělat. Ukáže, co máte ze sebe vyrvat a komu se musíte vyhnout. A jak si přeje, abyste si počínali.

Ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého, Amen.

Vzdáváme Ti díky, ó můj Bože, za všechna Tvá dobrodiní, neboť Ty žiješ a a kraluješ navěky.

Panno Maria Fatimská, oroduj za nás.