Čtyři poslední věci člověka: Soud

19. 04. 2025

Přepis překladu přednášky „Čtyři poslední věci člověka: Soud”. Mezititulky a zvýraznění byly doplněny redakcí.

Úvod

Dnešní přednáška je o posledním soudu. Soudy nás čekají dva. Prvně osobní soud a pak poslední všeobecný soud. U osobního soudu bude každý z nás coby jedinec souzen za to, co jsme činili, a za to, co jsme činit měli, ale nečinili. Všichni jsme také součástí společnosti a Církve, a proto budeme souzeni i jako celek. A k tomu Bůh určil poslední soud, který proběhne na konci světa.

O smrti obecně a o smrti náhlé

Včera jsme mluvili o smrti jako důsledku prvotního hříchu Evy a Adama. Protože zhřešili, museli zemřít. A nejen oni, ale každý člověk. Tu skutečnou cenu za hřích pak zaplatil Pán Ježíš Svou smrtí na kříži. Včera jsme také probrali, že původní Boží plán byl jiný. Víme tedy, že smrt máme jistou. Všichni musíme jednou zemřít. Všichni vaši předci zemřeli, a vy zemřete také. Ať chcete či ne, nic s tím neuděláte. Děsivé na tom je, že nevíme, kdy zemřeme. Avšak každý, kdo zemře ve stavu milosti, bude spasen.

Všichni jsme součástí jednoho celku. Zde na zemi jsme jen poutníky. Většina lidí si myslí, že mají jen tento život tady. Ale tento život je ve skutečnosti jen mžikem. Za chvilku je fuč. Jsme tu od toho, abychom si vysloužili nebe. Jsme tu proto, abychom dokázali svou lásku k Pánu Ježíši a k Naší Paní. Jsme tu proto, abychom Krista následovali na Kalvárii. A abychom si vysloužili nebe. To nám není jen tak dáno. Nebe si musíme vysloužit. Pán Ježíš nám Svou smrtí na kříži vysloužil milost. Ale nebe si každý musíme vysloužit sám. 

Pán Ježíš nám řekl: „Kdo chceš za mnou přijít, vezmi svůj kříž a následuj mne.“ (Mat 16,24) Včera jsem vám vyprávěl příběhy náhlé smrti. Náhlá smrt není požehnáním. Když někdo zemře náhle, lidé často říkají, jak je to skvělé, že to měl rychle za sebou a netrpěl. Já na to říkám: Vy pošetilci, na tom není nic dobrého! Náhlá smrt není dobrá smrt. Před smrtí je třeba být schopen Bohu vyznat lásku, naději a víru. To je velmi, velmi důležité. Proto nás Církev učí, že pokud člověk trpí velkými bolestmi, měli bychom léky na její tlumení používat opatrně, abychom umírajícího pokud možno nezbavili schopnosti učinit skutky víry, naděje a lásky. Člověk by na smrtelném loži neměl být celý omámený. Potřebujeme být s Pánem Ježíšem na kříži. Potřebujeme s ním být sjednoceni a být při smyslech. Takže nemodlete se za náhlou smrt. Ne. Není to dobré. Někdy se to holt stane a o tom jsem vám včera vyprávěl. 

Povím vám ještě pár historek, na které si zrovna vzpomenu. Včera jsme mluvili o tom, kolik lidí umře náhle při dopravní nehodě. Jakmile zemřete, je konec. Jdete k osobnímu soudu a tam se dozvíte svůj ortel. Před mnoha lety se stalo na Long Islandu, že jedna paní jela po dálnici, kde jsou v obou směrech tři pruhy. Jela dost rychle, asi tak 100 km/h. A někde poblíž někdo vystřelil z malorážky. Byla to ráže 22. To je mrňavý náboj. Ta dálnice vede kolem moře a ten náboj se odrazil od povrchu vody. Jak se odrazil od povrchu vody, letěl skoro míli, zatímco ta paní to pálí stovkou po dálnici, prorazil okno auta a zasáhl ji přímo do spánku. Byla na místě mrtvá. To je neuvěřitelné načasování, aby se něco takového stalo! V tu chvíli šla okamžitě před soudnou stolici, jak si za chvíli povíme.

Pokud se toto dnes večer stane vám nebo mně – a stát se to klidně může, komukoliv! – jste připraveni? Ve čtvrti, kde bydlela moje babička, se před mnoha lety rozmohl zločin. Stalo se, že devítiletá dívka tam seděla u okna ve druhém patře, a psala si úkoly. Na ulici se strhla přestřelka mezi místními dealery drog, kulka prolétla oknem a zasáhla ji do hlavy. Byla na místě mrtvá. Devítiletá dívka – která si v klidu doma jen dělala úkoly. Drazí přátelé, to se může stát komukoliv z nás, kdykoliv. Kdykoliv. Dělala si domácí úkoly, nikoho si nevšímala. A někdo namítne – ale bylo jí jen devět, ta se nemusí soudu bát. Já stav její duše neznám. Doufám, že neměla důvod k obavám. Ale jestli si myslíte, že devítileté dítě nemůže spáchat smrtelný hřích, tak to se mýlíte. Protože je rozhodně páchají. Nyní více než kdy jindy. Kvůli té darebné televizi, internetu a dalším hrůzám, kterými jsou zahrnuti. Malé děti přicházejí o duši. Je jedno, kolik je vám let. Náhlá smrt není nikdy žádoucí.

Moje dnešní přednáška bude dlouhá. Je toho hodně, co chci říci. Berte to jako pokání navíc a přípravu na dobu postní. Ani vám nebudu dopředu říkat, jak dlouho budu mluvit, abyste mi neutekli. Doufám ale, že vám tato přednáška pomůže více než všechny ostatní přednášky dohromady. Prvně vysvětlím, jak funguje osobní soud a pak vám dám obzvláště účinný návod na zpytování svědomí. Je založený na Desateru. A pamatujte – je to Desatero přikázání, ne desatero doporučení. Dávejte pozor. Pokud se někomu cokoliv z toho, co říkám, nezdá, což se většinou stává – zrovna včerejší přednáška se někomu moc nelíbila – přijďte za mnou. Rád to s vámi proberu a vysvětlím. Teď během přednášky žádné otázky zodpovídat nebudu. Ale můžete pak za mnou přijít do knihovny. Budu se snažit být velmi trpělivý. A pokusím se vše vysvětlit. Co vám tu dnes povím, není otázka osobní interpretace. Tato přednáška je takový rychlokurz základů katolické víry. Při přednáškách o zpytování svědomí se občas někdo pěkně namíchne, když trefíme do černého. Já vždycky říkám, že to je totiž, jako kdybych vás šťouchnul do hnisající rány. Vyjeknete – protože to bolí! A když vás kněz svým kázáním usvědčuje z hříchu, tak to bolí. Pravda bolí – znáte to rčení? Ale pravda vás také osvobodí. Jste připraveni se osvobodit? Nebojte se pravdy. A nezalekejte se bolesti. Je to jako když člověk potřebuje operaci. Chirurg taky do lidí neřeže, protože ho to baví. Ale musí, aby vás vyléčil. U Boha je to také tak – Duch Svatý nás usvědčuje. Ne proto, abychom trpěli, ale aby nás uzdravil. Je to součástí léčebného procesu.

Osobní soud

Bezprostředně po smrti se tedy koná osobní soud, kde je nad námi vyřčen Boží rozsudek, kterým je na věky rozhodnuto o věčném osudu zemřelé duše. V okamžiku smrti, hned jak duše opustí tělo, Pán Ježíš nad zemřelým vyřkne rozsudek. Je to Boží soud. Je to Boží rozsudek. Je to děsivé, přátelé, děsivé. A stane se tak okamžitě. Na nic se nečeká. Někdo mi nedávno řekl: „Otče, víte, já umím dobře vyjednávat. Tak počítám, že až já zemřu, nějak se s Pánem Ježíšem domluvím. To bude v pohodě.“ Řekl jsem mu, že jestli si myslí, že usmlouvá Pána Ježíše, tak to si příliš fandí. Žádné smlouvání nebude. Za chvíli vám vysvětlím, proč to tak je.

Uvědomte si tedy, že když jste na pohřbu milovaného člověka, jeho osud je už zpečetěn. Věčný osud toho člověka, který tam v té rakvi leží, je už dávno rozhodnut. Nedej Bože, klidně už může být v plamenech pekelných, odkud se nikdy nedostane. Můžeme doufat, že je alespoň v očistci. Nebo doufejme dokonce už v nebi. Ale velmi málo lidí jde rovnou do nebe. A věřte, že Bůh si přeje, abyste šli rovnou do nebe. Moc nerad slyším, když mi lidé řeknou, že jim stačí dostat se do očistce. Tím urážíme Boha. Nestvořil nás pro očistec, ale pro nebe. Řekl: „Buďte dokonalí, jakož i otec váš nebeský dokonalý jest.“ (Mat 5,48) Myslí to vážně. Dává nám všechny milosti potřebné k naší spáse. Náš Pán to myslí vážně. Mějme to tedy na paměti.

Já jsem nedávno byl na smutečním obřadu za mou neteř. Věděl jsem, že už byla souzena. U její rakve jsem si říkal: Kde jsi, Megan? Kde teď jsi? Kde budete vy? Každá zádušní mše nebo pohřeb, které navštívíte, je předehra vaší vlastní smrti! Jednou v té rakvi budete ležet vy sami! Vy taky. Sv. Alfons říká, že pozůstalí uroní pár slz, a pak je zajímá jen, kolik jste jim toho odkázali. A lidé na vás zapomenou rychle, to si pište. A stane se to nám všem. A proto máme pamatovat, abychom se za zemřelé modlili. Modlíme se: Odpočinutí věčné dej jim, Pane, a světlo věčné ať jim svítí ať odpočívají v pokoji. Měli bychom se modlit i za svaté duše v očistci, protože ony se samy za sebe modlit už nemohou. Pomoci jim můžeme jedině my – modlitbou, a když za ně necháme sloužit mši svatou. Ale nikdy to nesmíme vzdát. Musíme se stále modlit za zemřelé.

Mnozí si řeknou, že když ten člověk špatně žil, je nejspíše v pekle a nemá cenu se modlit. Protestanti se nemodlí vůbec. Oni si myslí, že všichni odplujeme rovnou do nebe. Pošetilci. Za mrtvé se musíme modlit. Za zemřelou duši se nikdy nepřestaňte modlit. Protože u Boha není čas. Řekněme, že vám zemřel někdo blízký a nevíte, jak skončil. Nedostal poslední pomazání. Po celý zbytek svého života se za něj můžete modlit. Naše Paní nám ve Fatimě řekla, že většina duší jde do pekla, protože se za ně nikdo nemodlí a nečiní pokání. Takže pokud se teď budete modlit a činit pokání za mrtvé, Bůh tyto modlitby zohlední před tím, než zemřou. Stejně jako aplikoval milosti pro Svou Matku a Její Neposkvrněné početí předem. Pán Ježíš tyto milosti pro Svou matku vysloužil až Svou smrtí na kříži, ale použil je už předem, aby byla uchráněna od prvotního hříchu. Stejně tak může všechny zásluhy, které si vy vysloužíte, schraňovat pro mrtvé. A použít je, než zemřou. Aby například před smrtí dostali milost aktu dokonalé lítosti.

Akt dokonalé lítosti

Když umíráte ve stavu smrtelného hříchu a není u vás zrovna katolický kněz, můžete se dostat do nebe? Církev učí, že je to možné, když vykonáme akt dokonalé lítosti. Sami to u nikoho nemůžeme posoudit, to se dozvíme až u posledního soudu. Akt dokonalé lítosti znamená, že se nebojíte odsouzení do pekla, ale tolik milujete Boha, že ho nechcete urazit. Ale pamatujete, co řekl svatý Alfons: „Jak žijete, tak zemřete.“ Takže si nemyslete, že můžete život prožít hříšným způsobem a pak najednou učinit akt dokonalé lásky a lítosti. To je naprosto mimořádná milost. Ale možné to je. Proto když ke mně přicházejí zlomení lidé, že jim zemřela dcera, která žila špatným životem, nebo jim zemřel syn či manžel a nebyli očividně ve stavu milosti, radím jim, aby se pro zemřelého modlili za milost vykonat dokonalý akt lítosti. A aby za jejich duše nechali sloužit mše svaté. To je velmi, velmi důležité.

Než budeme pokračovat, povím vám jednu historku. Sv. Jan Vianney se jednoho dne procházel a když míjel jednu dámu, řekl jí: „Madam, nebojte se, váš manžel je v nebi.“ Ona na to, že to není možné, že kněz netuší, jak špatně na tom její manžel byl. Odvětil, že právě ví a možné to je. Že mezi tím mostem a vodou mu byla dána milost vykonat dokonalý skutek lásky. A ona běduje, že to není možné, protože spáchal sebevraždu. Jasně, spáchal sebevraždu skokem z mostu. Ale v tom záblesku sekundy, jak letěl dolů, Bůh může učinit cokoliv se mu zlíbí. Byla mu udělena tato krásná milost. Ale není radno se na to spoléhat, drazí přátelé. Sv. Jan Vianney prozradil, proč tuto milost dostal. Protože ten její manžel naší blahoslavené Matce jednou přinesl květiny. Z čisté lásky k Ní. Lidi, kdybyste jen tušili, co je možné, Panna Maria by zítra měla kostel květin plný do stropu. Sv. Ludvík z Montfortu řekl, že klidně můžete už být po uši v pekle, pokud na pomoc zavoláte bl. Matku, ta vás z toho pekla rázem vytáhne. Protože Ona démonům drtí hlavy.

30 Gregoriánských Mší svatých

Takže pamatujte, přátelé, modlete se za mrtvé a nechte za ně sloužit mše svaté. Moudří lidé si v závěti vyčlení peníze, aby za ně byla po smrti odsloužena Gregoriánská mše svatá. To je každodenní mše svatá po dobu 30 dní. Dle církevního učení je po odsloužení té první mše duše vysvobozena z očistce. Je to velmi mocný prostředek. Zařiďte si ty mše svaté už předem pro případ, že to rodina pro vás neudělá. Aby se nestalo, že ty peníze utratí za něco jiného. Radši si to sami zařiďte předem.

Skládání účtů u osobního soudu

U osobního soudu pak všichni před Božím soudcem budeme skládat účty z toho, co jsme vykonali, ale také ze všeho, co jsme nevykonali. Jak často se mluví o hříchu nečinnosti? Může jít o těžké hříchy. Ve chvíli, kdy vaše duše opustí tělo, budete vy jako jednotlivci souzeni za vše, co jste udělali, a také za vše, co jste zanedbali. Více to vysvětlím, až budeme mluvit o zpytování svědomí. V průběhu života nám všem vyvstanou vážné závazky, které se mohou stát předmětem těžkých hříchů. Dopustíme se hříchu, pokud je nenaplníme. Budeme souzeni za vše, co jsme buď neudělali, nebo co jsme nedokončili.

V okamžiku smrti nám Bůh osvítí svědomí. Rázem si budeme všeho vědomi. Závoj bude odhalen. Rázem nám dojde, že vše, co Svatá římskokatolická Církev po více než 2000 let učila, je pravda. Už nebude žádných pochyb. Na všechny své hříchy, jež budou před Pánem Ježíšem odhaleny, jen tiše přikývnete.

Jednou byl v pořadu Matky Angeliky kněz, a vyprávěl, jak byl u Božího soudu. A bylo to přesně tak. Myslel si, že až na to jednou přijde, bude se moci vymluvit. A pak tam jenom stál a kýval hlavou – vinen, vinen, vinen..., Byl připraven být uvržen do jámy pekelné, ale zjevila se Naše Paní a prosila: „Synu, když mu dáš šanci a pošleš ho zpět, může obrátit další duše.“ A protože za něj prosila Matka Boží, vrátil se k životu. A napravil se. Takže to je pravda.

Jak hrozný je tento soud se dozvídáme ze slov samotného sv. Pavla, který v listu Židům říká: „Hrozné jest upadnouti v ruce živého Boha.“ (Žd 10,32) Hrozné je upadnout do rukou živého Boha! Nebude tím malým Ježíškem. Proč asi přišel prvně jako malé dítě? Protože nechtěl, abychom se Ho báli. Chce, abychom k Němu přišli. Abychom věděli, jak nás miluje. Malého bezmocného děťátka se nikdo nebude bát. Náš Pán je tak laskavý, a tak moc nás miluje. Svou láskou a milosrdenstvím se nás k Sobě v tomto světě neustále snaží přilákat. Ale u posledního soudu bude hrozivý. Už nebude tím pokorným malým beránkem. Nenastaví druhou tvář. Bude přísná spravedlnost. Jak děsivé může být dostat se pod ruku i jen rozhněvanému člověku. Oč strašnější bude upadnout do rukou všemohoucího Boha. Král David řekl: „A v soud nevcházej se svým služebníkem, není bez viny před tebou žádný, kdo žije.“ (Žalm 143,2) Sv. Pavel pravil: „Neboť ničeho nejsem si vědom, ale tím nejsem ospravedlněn, ten však jež mě soudí, je Pán.“ (1Kor 4,4-5)

Pomyslete přátelé, jaký to bude pro naši duši podivný nezvyklý pocit, až se najednou ocitneme odděleni od svého těla v neznámém světě. Proto se tolik bojíme. Protože nevíme, jaké to bude. Nikdy jsme to nezažili. A nezažijeme to, dokud na nás nepřijde řada. Představte si, jak zvláštní to bude pocit, až se duše ocitne oddělená od těla, v neznámém světě. Pak se vám poprvé skutečně otevřou oči. Najednou jasně pochopíte věčnost, hřích a ctnosti. A jak nekonečná je Božská bytost. A jak podivuhodná je naše vlastní lidská podstata. Všechna ta tajemství, jež nám teď jsou skryta, už nebudou tajná. 

Z čeho má duše hrůzu, když je předvolána k osobnímu soudu

Je šest věcí, které duši ve chvíli, kdy je předvolána k osobnímu soudu, naženou hrůzu. Zde čerpám z knihy P. Martina z Kochemu o čtyřech posledních věcech. To byl skvělý františkánský kazatel. Podle něj duši naženou hrůzu tyto čtyři věci.

Za prvé, duše se třese hrůzou, protože ví, že její Soudce je vševědoucí. Absolutně nic před Ním nelze skrýt a není možné Ho jakkoliv oklamat. U osobního soudu nelze Pánu Ježíši lhát! Na zemi lidé počítají s tím, že u soudu mohou klidně křivě přísahat. Podívejte se na politiky. Každý ví, že neustále lžou, jako když tiskne. To, že politik lže, se pozná podle toho, že hýbe pusou. Tak to prostě je. Všichni jsou to lháři. Na tomto světě vám to může projít. Ale Pánu Ježíši u soudu lhát nelze. On ví a zná úplně všechno. Ví o každém vlase, co máme na hlavě. Všechno ví. Tohoto soudce nikdo neoklame. Prostě to nejde. 

Za druhé, Božský soudce je všemohoucí. Nikdo a nic se Mu nemůže vzepřít a nikdo Mu neunikne. Je úplně jedno, kdo jste. Můžete si o sobě myslet, že jste superman, Pánu Bohu neutečete. Před soudem skončíme všichni. A budeme se třást hrůzou.

Za třetí, Božský soudce je nejen tím nejvyšším, ale i tím nejpřísnějším ze všech soudců. On hřích tolik nenávidí, že nedovolí, aby ani ten nejmenší přestupek unikl trestu. Za své hříchy musíme činit zadostiučinění. Protože každý náš hřích má dopad na celé mystické Tělo Kristovo. Když konáme dobro, vysloužíme si pro celé Tělo Kristovo milosti. Ale když hřešíme, působíme nesmírné škody. Na smrtelném hříchu je nejhorší to, že se jím oddělujeme od Boha. Hřích s sebou ale také nese hanbu, vinu a má dopad i na ostatní. Vidím to neustále například u nebohých rodin, kde došlo k rozvodu. Pro děti je rozvod naprosto zničující. Za hříchy otce a matky pak platí ty nebohé děti. To všechno musí být odčiněno. Celý dluh musí být zaplacen v plné výši. A u soudu nastane ten čas.

Za čtvrté, duše si je vědoma, že Bůh jí není jen soudcem, ale i žalobcem. Protože to On byl uražen a svou čest bude bránit a vymáhat zadostiučinění za každý prohřešek. To je dost děsivé, přátelé. Ten soudce, před kterým budete stát, je Ten, kterého jste vy ukřižovali! Neustále lidem opakuju jednoduché přirovnání. Představte si, že je někdo přepaden. Padouch ho zmlátí, rozbije mu nos a okrade ho. O týden později ten padouch přepadne někoho dalšího, ale tentokrát ho chytí a jde k soudu. Dívá se na soudce, který tam sedí celý zafačovaný a s modřinami. A soudce kouká na padoucha a je mu povědomý. Pak mu dojde, že to je ten padouch, co ho přepadl! Jak myslíte, že ten lump dopadne? Moc dobře ne. Jakmile stojíte před Pánem Ježíšem u soudu, už není žádná milost. Žádná milost. Je čas splatit dluh. Vyrovnat účet.

Za páté, duše si je vědoma, že rozsudek, jakmile je vyřčen, je neodvolatelný. Není kam se odvolat k vyššímu soudu nebo vyššímu soudci. Bylo by zbytečné si na rozsudek stěžovat. Nelze ho zvrátit. Ať už je či není příznivý. Musíme ho jedině přijmout. Musíme. Jakmile je rozsudek vyřčen, pokud není dobrý, otevřou se brány pekla a duše je uvržena do jámy pekelné, ze které se už nikdy nedostane ven. Peklo má pouze vstupní bránu, východ z něj není. A je to na věky.

Za šesté, to hlavní, čeho se hrozí duše předstupující před svého soudce, je, jaký bude jeho rozsudek. Pokud duše zemřela ve stavu smrtelného hříchu, má větší důvod k obavám než k naději. Už není v co doufat. Je odsouzena navždy. Ztracena a zavržena na věčnost. Jedině pokud jsme žili s Pánem Ježíšem a jsme chráněni pláštěm Naší Paní, nemusíme se smrti bát. Nemusíme se obávat soudu. „Kde jest, ó smrti, vítezství tvé? Kde jest, ó smrti, osten tvůj?“ (1Kor 15,55) On za nás smrt už porazil. Tady a teď v tomto přítomném okamžiku si vybíráme, jaký rozsudek nad námi bude vynesen. Sečtěte si své účty a své dluhy zaplaťte už teď. O milost můžete soudce prosit jedině před tím, než vynese rozsudek. U soudu už je pozdě. Jakmile zemřete, je hotovo. Už nic nezměníte. Žádná další šance. Je konec.

Shrnutí pár důležitých bodů

Jako další si probereme zpytování svědomí. Vezmeme to podle Desatera přikázání. Na úvod zmíním pár důležitých věcí. Protože lidé často neumí dobře poslouchat.

První nejdůležitější věc je, nedopustit nedbalé svědomí. Svého svědomí se nikdy nemůžeme úplně zbavit. Ale můžeme ho otupit. Čím více hříchů se dopouštíme, tím je naše svědomí postupem času otupělejší. To je špatně.

Stejně tak špatný je i opak – svědomí příliš skrupulózní. Když jste přesvědčeni, že neustále pořád jen hřešíte, nebo nevěříte, že je vám ve svátosti zpovědi odpuštěno. Mít skrupulózní svědomí, to jsou muka. Pokud jste opravdovými katolíky, tak se vám to na cestě k Bohu nejspíš někdy přihodí. Zažili to mnozí svatí. Pro kněze je to jedna z nejtěžších věcí, jak člověku pomoci ze skrupulí. Na to potřebujete mít stálého zpovědníka, který opravdu ví, co dělá. Musí vás pevně vést a vy musíte být poslušní. Příčinou skrupulí je hlavně pýcha. Protože si myslíte, že sami víte vše nejlépe. Jediný způsob, jak se jich zbavit, je, se poslušně podřídit jednomu knězi. Ne chodit hned k několika najednou, jak to lidé někdy rádi dělají, že si vybírají. Protože nechtějí, aby je zpovědník osobně poznal. To je pak na nic.

Jaké svědomí je nejlepší mít? Citlivé svědomí. Jaké měli svatí. Když svatí spáchali třeba i jen nechtěně ten nejmenší lehký hřích, hned ho s pláčem litovali. Tak to má být.

Pokud je to možné, já vám doporučuji chodit ke zpovědí každý týden. A minimálně každé dva týdny. Protože pokud chcete získat všechny odpustky, které jsou k dispozici, tak to jinak nestihnete. Kromě vykonání potřebných úkonů je třeba se vyzpovídat osm dní předem nebo po. Když se budete zpovídat každé dva týdny, získáte dostatek odpustků, abyste se vyhnuli peklu.

Než se pustíme do zpytování svědomí, zopakujme si důležité základy. Jsou dva druhy hříchu – smrtelný a lehký. Lehký hřích je méně vážný. Neodděluje nás od jednoty s Bohem. Zatímco smrtelný hřích znamená smrt. 

Co přesně je smrtelný hřích

Mějte to na paměti, jak se teď budeme bavit o zpytování svědomí. Za prvé to musí být závažný hřích. Za druhé si ho musíte být vědomi. Za třetí, činíte ho dobrovolně. Pokud jedna z těchto podmínek neplatí, nejde o smrtelný hřích. Takže to jsou základní předpoklady. 

Desatero – zpytování svědomí

Proberme si tedy Desatero přikázání.

První přikázání

První přikázání zní: „Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce a z celé duše a z celé mysli své.“ (Mat 22,30-40) Zanedbal jsi modlitbu? Byl jsi vůči Bohu nevděčný? Zachoval jsi se vůči Bohu nebo jeho Církvi nenávistně? To všechno jsou hříchy. Pamatujte, že v přikázáních je hierarchie. Nejhorší ze všeho je provinit se proti tomu prvnímu. A pak proti druhému, třetímu atd. Pokud hřešíte proti prvním třem přikázáním, urážíte přímo Boha samého. U dalších sedmi urážíte Boha i svého bližního. Takže nejhorší je hřešit proti prvnímu, pak druhému atd.

Provinili jste se ateismem? To znamená odmítáním nebo popíráním Boží existence, v teorii nebo v praxi. Tento hřích se dnes rozmáhá nejvíce ze všech. Stále více lidí upadá do ateismu. Protože kdo se odvrátí od Boha, časem nutně propadne pověrám. A to je dnes vidět. Jste agnostik? Tzn. věříte v jakousi transcendentní bytost, která se vám neumí zjevit a jejíž existenci nelze ani vyvrátit ani prokázat. Agnostici věří, že o Boží existenci si nelze udělat úsudek tak či onak. Věří, že nelze ani popřít ani potvrdit, že Bůh opravdu existuje. Dopustili jste se hříchu svatokrádeže? Znesvěcením nebo nedůstojným zacházením se svátostmi? Nebo s osobami, předměty, sochami či místy zasvěcenými? To je opravdu vážné a děje se to stále více.

K prvnímu přikázání také patří, pokud jste vykonali špatnou zpověď. Toto je velmi důležité. U zpovědi jste povinni vyznat všechny smrtelné hříchy, kterých jste si vědomi. Nejste povinni vyznat všechny lehké hříchy, ale jste povinni vyznat všechny smrtelné. Tak to je. Takže pokud například u zpovědi zatajíte hřích, protože se stydíte. Což se stává hodně. Když jsem jako kněz začínal zpovídat, byl jsem šokován, kolik lidí zatajuje hříchy. To dělá mnoho lidí. Na misiích často narážím na starší lidi, kteří buď sami měli potrat, nebo se na potratu podíleli před 40, 50, nebo i 60 lety. Ano už tenkrát byly potraty. Ty jsou od počátku věků. A velmi se za to stydí. A pak to u zpovědi nepřiznají.

Jakmile ale zamlčíte u zpovědi hřích, ze všech následujících zpovědí se stává svatokrádež. Každé další Svaté přijímání je svatokrádež. Takže pokud jste vykonali špatnou zpověď, je nutné to napravit. Stejně tak s Eucharistií, pokud jste přistoupili ke Svatému přijímání ve stavu smrtelného hříchu. Tím znesvěcujete Pána Boha. A spousta lidí to dělá. Věřte, že opravdu spousta. Na misiích mě vždy šokuje, když mi po tomto mém kázání lidi ve zpovědnici přiznají, že po mnoho let přistupovali denně k Eucharistii, a že po mém kázání si uvědomili, že po celou tu dobu páchali svatokrádež. A děkují mi, že jim to kázání pomohlo. Je to velmi závažný hřích. 

Dopustili jste se hříchu modloslužby? To je uctívání falešných model, kde stvořením vzdáváte úctu, jaká patří jedině Bohu. Zahrávali jste si s okultismem? Spoléháte se na horoskopy? Horoskopy jsou smrtelný hřích. Astrologie, čtení z ruky, věštění, magie, čarodějnictví, voodoo, nošení amuletů, spiritistická tabulka Ouija a spiritismus – což je komunikace s mrtvými.

Dovolujete dětem dívat se na Harryho Pottera, nebo ho sami čtete? Nebo na Pokémony? Všechny tyto nesmysly, kterými ďábel infiltruje rodiny, aby je zničil. Harry Potter je totiž pekelník. Pokud mi někdo nevěříte, stačí se zeptat opravdových čarodějnic a černokněžníků. Sami vám potvrdí, že provozují černou magii. Je třeba pochopit, že mezi černou a bílou magií není žádný rozdíl. Všechno je to zlo. Na všelijakých čarodějnických webovkách se píše, že Harry Potter je pro jejich hnutí nejlepší věc. Protože hordy malých dětí se díky Harry Potterovi rovnou vrhají do satanismu. Pokud jako rodiče dovolíte dětem, aby toto četly, vězte, že je to závažná věc. Seberte ty knihy a spalte je, vyhoďte je z domu. Nebo v něm nebudete mít pokoj. Skončí každý, kdo čte Harryho Pottera, posedlostí? Ne, ale někteří ano. Znám ty případy od exorcistů. Démona se vždy ptají, jak se k člověku dostal a co měl za lubem. Démoni se řehtají: Ha, ha, ha! Harry Potter! Hlupáci si mysleli, že to je neškodná knížka. Není to legrace. Okultismus je v dnešní době na velkém vzestupu. V samotné Církvi je to velký problém. Kněží klidně řeknou, že v Harry Potterovi nevidí problém. Autorka sama přiznala, že celý ten příběh se jí do hlavy dostal během 7 sekund, když jela vlakem. Během sedmi sekund najednou měla celý příběh Harryho Pottera v hlavě. Je to démonické. Snažím se lidem vysvětlit, že ta kouzelná zaříkadla v té knize jsou skutečné čáry. Protože se s tím sám neustále potýkám. Ve zprávách byl příběh dámy z Portugalska, která chtěla zkusit, jestli ta kouzla budou fungovat. Prozřetelnost chtěla, že to zrovna bylo v novinách, když jsem byl u sestry a ona mi to přečetla. Protože se mi v té době zrovna stalo, že se do mě jedna tradiční rodina pustila, protože jsem jim Harryho Pottera kritizoval. Jak ta dáma začala odříkávat ta zaklínadla, dům jí přímo před očima vzplál plameny. To je pravdivý příběh. Není to žádná legrace.

Pochybovali jste úmyslně o některých článcích víry? Upadli jste do hříchu hereze? Provinili jste se vlastní vinou neznalostí víry? Máme povinnost víru studovat. Biřmováním to nekončí. Hereze je v dnešní době velký problém. Musíme svou víru znát. Pokud svou víru neznáte, jak ji budete bránit? Pokud své víře nerozumíte, můžete upadnout v omyl. A pak, když zjistíte pravdu, může být těžké se svého omylu vzdát. Církev je v dnešní době herezí prolezlá odshora dolů. Papež František bohužel už dlouhou dobu chrlí jednu herezi za druhou. O manželství, o trestu smrti. O tom bych mohl mluvit donekonečna. Je to démonické. Proto my lidé sami musíme svou víru dobře znát. Nesmíme nikoho následovat do hereze, ani papeže! Sv. Tomáš Akvinský říká, že když se prelát odchýlí od víry, máme povinnost ho veřejně pokárat. Povinnost! To se týká i papeže. Svatý Pavel to udělal svatému Petrovi, prvnímu papeži, ve svém listu Galatským. „...do očí jsem se mu opřel, poněvadž byl hoden domluvy.“ (Gal 2,11)

Tudíž zpytujme své svědomí, zda nejsme vinni herezí. Když propadneme herezi, může se jednat o herezi materiální nebo formální. Materiální hereze znamená, že máte kacířský názor, aniž byste věděli, že jde o herezi. Tudíž jste se neprovinili v závažné věci. Formální hereze je ta, když dobře víte, že Církev antikoncepci zakazuje jako velké zlo, ale vy si řeknete, že vám to je jedno a budete ji stejně používat – propadli jste kacířství. Když budete tvrdit, že ženatý člověk se může rozvést a vstoupit do dalšího vztahu, kde páchá cizoložství, a pak přistupuje ke Svatému přijímání, a že to je v některých případech dokonce Bohu milé – jste kacířem.

Když se dopustíte smrtelného hříchu, vždy ztratíte teologickou ctnost lásky k Bohu. Ale když se dopustíte kacířských hříchů proti víře, ztratíte všechny teologické ctnosti: víru, naději a lásku. Proto dnes svět vypadá, jak vypadá. Lidé nemají víru. A co to znamená mít víru? Protestanti nemají víru. Otče, jak to můžete říct? Nemají. Jednoduchá definice víry je, že věříme všemu, co Ježíš Kristus zjevil svaté Matce Církvi, protože On nemůže klamat, ani být oklamán. Věří tedy protestant v Eucharistii? Ne. Věří protestant v požehnané věčné panenství Blahoslavené Panny? Většina ne. Nebo v její neposkvrněné početí? Věří protestanti v očistec? Ne! Takže nevěří všemu, co Pán Ježíš učil. A my se za ně musíme modlit.

Proto je jednou z nejvíce popíraných nauk právě ta, že mimo svatou apoštolskou katolickou Církev není spásy. Věříte tomu vy? Modlíte se za všechny, kdo jsou mimo Církev, aby se do ní vrátili a zachránili si tak svou duši? To byste rozhodně měli. K tomu patří také indiferentismus. Tedy víra, že všechna náboženství jsou stejně dobrá a že jsou si všechna rovná. A to je jeden z omylů Druhého vatikánského koncilu. Falešný ekumenismus. Že člověk má právo si vybrat libovolné náboženství. To je kacířství! Že ostatní náboženství mohou být prostředkem spásy. Kacířství! Pokud máte falešné náboženství, je to prostředek k zatracení. Tečka. Tečka.

S tím je spojeno, jestli navštěvujete jiné náboženské liturgie? Je to smrtelný hřích jít do protestantského – tedy kostel to není, je to jen budova. Je smrtelný hřích účastnit se sederové večeře. Víte, kolik katolických kněží se zbláznilo a v kostele pořádají sederové večeře? Stará úmluva je mrtvá! Stará úmluva nevede ke spáse duše. Sv. Tomáš Akvinský řekl jasně, že účastnit se starých rituálů, je závažný smrtelný hřích. A teď po nás chtějí, abychom se modlili s muslimy? Islám není od Boha, ba naopak. Je to velmi, velmi zlé náboženství. Islám učí, že všichni nevěřící musí být usmrceni. To znamená, že vám všem chtějí useknout hlavu. Na islámu respektuji jedinou věc – že svému náboženství opravdu věří. A jsou ochotni pro něj zemřít. Představte si, že bychom my katolíci byli stejně horliví. Mít bezmeznou víru a být ochotni pro svého Pána zemřít. Být ochotni vystoupit na kříž a být ukřižováni. To už bychom byli obrátili celý svět. Obrátili bychom celý svět. Nesmíte se tedy účastnit jiných bohoslužeb. Prostě nesmíte. Nesmíte jít do židovské synagógy. Nesmíte jít k protestantům. Co to vlastně znamená, protestant? Někdo, kdo protestuje. Protestují proti Pánu Ježíši a jeho pravé Církvi. A vy k nim chcete jít? Jak můžete být s někým takovým ve společenství? Jaké společenství? Na Těle Kristově nemají podíl. Náš papež nám teď tvrdí, že šířit katolickou víru je vlastně hřích. Rád bych věděl, jak se to slučuje s prvním příkazem, který Bůh dal apoštolům. „Přikazuji vám," řekl: „Přikazuji vám, odejdouce učte všecky národy, křtíce je ve jménu Otce, Syna, i Ducha Svatého, učíce je zachovávati všecko, co jsem přikázal vám.“ (Mat 18,19) A teď nám tvrdí, že jsme zlí, když chceme šířit víru? Ne. To je to, co dělat musíme. Ať už to budeme nazývat evangelizací nebo jakkoliv jinak, hlavně musíme žít vírou. Abychom svým příkladem druhé do Církve přilákali.

Konejme dobré skutky. Ale také evangelizujme! Nevíte snad, že Bůh chce použít právě vás, abyste světu přinesli víru? Vy jste všude možně, kam já se nedostanu. Kdyby každý jen odvedl tu svou práci. Pokud opravdu věříme pravdivému učení, že mimo Církev není spásy, pak nesmíme spočinout, dokud do pravé Církve nepřivedeme každého žida, každého muslima, protestanta a ateistu. Tento nový falešný ekumenismus je nesmysl. Můj svatý otec, svatý František, měl vroucí touhu zemřít mučednickou smrtí. Vydal se do Afriky, aby tam vyhledal Saracény a muslimy. Doufal, že bude pro Krista usmrcen. Proto se františkánem stal i svatý Antonín z Padovy. Původně byl augustinián. Pak slyšel, jak františkánští mučedníci za víru pokládali život. Toužil zemřít jako oni. Když spoutaného sv. Františka přivedli před saracénský soud, a viděli, jak je naplněn radostí, tak ten jejich náčelník mu namísto trestu začal nabízet dary. Nabyl ke sv. Františkovi takový obdiv, že mu prvně nabídl peníze. To František odmítnul. Tak mu nabídl ženy, které také odmítnul. To pro ně bylo nepochopitelné. Sv. František o tom vyprávěl, určitě ten příběh mnozí znáte. Přivedli ho k velkému ohni, a sv. František jim navrhnul, aby tím ohněm on a jejich muslimští klerikové prošli. Kdo má pravého Boha, se pak pozná podle toho, kdo vyjde nezraněn. Co myslíte, že udělali ti klerici? Stáhli ocas mezi nohy a všichni utekli. Měli ocasy nejspíš proto, že to byli démoni. Tak to bylo. Sultán sám chtěl konvertovat, ale měl obavy, že jeho konverze by vedla k občanské válce. Ovšem svatý František ho za jeho zbabělost považoval za prohnilého hříšníka. Protože to nemůžete mít tak i tak. Buď máte pravou víru, nebo ji nemáte. Prostě ji musíme mít. Nesmíme se tedy účastnit žádného schismatického nebo kacířského náboženství. Je to těžký smrtelný hřích.

Postavili jste se na obranu Krista a Jeho Církve? Jakmile jste biřmovaní, jste bojovníci Kristovi. Máte povinnost Krista bránit slovem i skutkem. Když se někdo rouhá, napomeňte ho. Když se někdo Kristu a jeho Církvi posmívá, napomeňte ho láskyplně. Ale ozvěte se. Je to povinnost. Jinak je to hřích opomenutí.

Dali jste se k zakázaným spolkům, například k zednářům? Nemůžete být katolíkem a zároveň zednářem. Jsou to velmi, velmi špatní lidé. Zednáři nižších stupňů vůbec netuší, do čeho se vlastně namočili. Zednáři se navenek vydávají za pouhý společenský klub. Ve skutečnosti je to zločinná organizace. Od zednářů, kteří konvertovali, víme, že katolíky považují za své úhlavní nepřátele. Jejich hlavní tajný cíl je zničit katolickou Církev. A ti výše postavení přímo uctívají Satana. Pořádají černé mše. Je to tak. Uvědomte si, že abyste se stali členy takového spolku, musíte projít tajnými rituály. Musíte složit přísahu u oltáře, že zednářská tajemství nikdy nevyzradíte. Ale dopředu vám neřeknou, jaká jsou to tajemství. Tak to přece nemůžete slibovat. Sv. Maxmilián Kolbe v roce 1917 hned po fatimském zjevení založil Rytířstvo Neposkvrněné. Protože zednáři byli v té době tak smělí, že před bazilikou sv. Petra pálili figurínu papeže a vyhrožovali mu, že zničí jeho i celou Církev. Otec Matteo vypráví krásný příběh muže, který se obrátil. Byl zednářem a chystal se zavraždit jednoho kněze. Měl na to dýku. V okamžiku, kdy kněz pozvedl proměněnou Hostii, se chystal přeskočit oltářní mřížku, ale něco ho silou srazilo na kolena. A v tu chvíli uvěřil v Eucharistii. Pak šel za otcem Matteem a řekl mu: „Jsem zednář a byl jsem najat, abych vás zavraždil. Ale když jste pozvedl tu Hostii, Bůh mi zjevil, že to je On sám.“ Takže zednáři jsou skuteční a jsou velmi špatní. Takových spolků se musíte stranit.

Dopustili jste se hříchu zoufalství? Upíráte Bohu jeho velké milosrdenství? To je dnes velmi běžné. Protože opakem zoufalství je co? Naděje. Věřit, že Kristus nás odmění, jak přislíbil. Řekl: „Jdu, abych vám připravil místo v domě svého Otce.“ (Jan 14, 2) Zoufalství je strašná věc. Když si člověk myslí, že ani Bůh ho nemůže zachránit. V dnešní době propadá zoufalství mnoho lidí, včetně mládeže. Proč? Protože uvěřili lžím světa! Lžím ďábla! Že nemají poslouchat ani maminku, ani tatínka, ani toho bláznivého kněze na kazatelně. Dělejte si, co chcete! Sex, drogy a rock'n'roll. A ty děti tomu všemu propadnou. A pak se diví, proč jsou tak nešťastné, když si dopřávají vše, co jim přece má dělat dobře. Proč mám srdce tak vyprahlé? Protože stvořeni jste byli k tomu, abyste znali Boha a milovali Ho. On vás stvořil jen a jen pro sebe samého. A On je nekonečná láska. Všechen ten jed vás nemůže naplnit, protože je omezený, je konečný. Nikdy se jím neuspokojíte. A čím více se těm jedům budete oddávat, tím více se zamotáte do sítě ďáblových lží. Bude vám nalhávat, že Bůh vám nikdy neodpustí. Člověk v zoufalství, to je hrůza pohledět. Hrůza.

Spáchali jste hřích opovážlivého spoléhání se na milosrdenství Boží? Troufalost znamená, že vědomě spácháte hřích, přestože víte, že je to špatně. Ale řeknete si, že když se teď spustím tady s tou dívkou nebo tím chlapcem, nebo když si večer zajdu do baru a tam se opiju, prostě si pak zajdu na zpověď. Nemusím na to spěchat. Každopádně Bůh mi pak stejně odpustí. Nestydatá darebnost! Tím Kristu říkáte, že vy Ho teď prostě přibijete na kříž! Zatlučete mu ty hřeby! Zbičujete ho! Protože přesně to děláme, když hřešíme. Je to jeden z nejhorších hříchů, jaké můžete spáchat. Plivete Pánu Ježíši do tváře se slovy: Je mi to jedno, že Tě to bolí. Stejně to udělám a Ty mi odpustíš. Darebnost, darebnost, darebnost! Vidíte, a to jsme stále jen u prvního přikázání. Přitom toto ani není vyčerpávající návod na zpytování svědomí. Kolikrát mi někdo ve zpovědnici řekne, že ho nic nenapadá. Půl hodiny a to jsme stále u prvního přikázání. Po této přednášce mi spousta lidí říká, že si mylně mysleli, jak dobře zpytují. A to tu zdaleka neprobereme všechno. Další hřích v pořadí – chlubili jste se svými hříchy? Toto všechno jsme si už probrali.

Druhé přikázání

Budeme pokračovat. Přejdeme k druhému přikázání. Užili jste neuctivě, nebo jste se rouhali jménu Božímu, či svatých, Blahoslavené Panny Marie nebo Církve? To je velmi častý hřích. A věřte tomu, že rouháním si spousta lidí přivodí vyloženě i posedlost. Rouhání je obzvláště zlovolný hřích.

Naše Paní nám ve Fatimě řekla, že Pán Ježíš si žádá pobožnost pěti prvních sobot, na odčinění právě hříchu rouhání proti Neposkvrněnému Srdci Své Matky. Spočívá v modlitbě růžence, v rozjímání nad jeho tajemstvími, zpovědi a přijetí Eucharistie a to vše s úmyslem dostiučinění za rouhání proti Naší Paní. Naše Paní nám řekla, že se jedná specificky o pět rouhání proti Jejímu Neposkvrněnému Srdci. Za prvé – rouhání proti Neposkvrněnému početí. Říkal jsem vám, že protestanti v něj nevěří. Za druhé – rouhání se proti Jejímu trvalému panenství. To je neustále napadáno. Trvalé panenství znamená, že Naše Paní byla pannou před, během a po narození Pána Ježíše. Že rodila zázračným způsobem. Nerodila jako normální žena. Její panenství zůstalo neporušené. Církevní Otcové nám říkají, že Pán Ježíš se prostě ocitl v Jejím náručí. Její panenství je neporušené. Jak se někdo může opovažovat rouhat se Jejímu panenství? Sv. Ludvík z Montfortu řekl, že si můžete zahrávat s Bohem, ale jakmile si začnete troufat na Jeho matku, strašlivě se vám pomstí. Za třetí – rouhání se proti Jejímu Božskému mateřství a zároveň neochota Ji uznávat jako Matku lidstva pro dobro spolubližních. Ona je naše matka. Je to naše matka. Ona je prostřednicí všech milostí. Ona nás duchovně zrodila u paty kříže. Za čtvrté – rouhání těch, kdo veřejně usilují o to, aby do dětských srdcí zaseli lhostejnost, pohrdání nebo dokonce nenávist k naší Neposkvrněné Matce. Pán pravil: „Bylo by vám lépe, abyste kámen mlýnský si pověsili na hrdlo a vrhli se do hlubiny mořské, než pohoršit jedno z maličkých, kdo ve mně věří.“ To se děje neustále. Za páté – rouhání těch, kteří Ji přímo urážejí ve svatých obrazech. V jednom filmu, už si nepamatuju, jak se jmenoval, a nikdy bych se na to nedíval, protože je bezbožný, ale byl o narození Pána Ježíše, bylo naprosto nechutné, jak Ji tam ukazovali rodit jako normální ženu, jak ječí a křičí. Naše Paní neměla žádné porodní bolesti, protože byla počata bez poskvrny. Porodní bolesti jsou defekt způsobený prvotním hříchem. Když byli Adam a Eva vyhoštěni z ráje, Pán řekl Adamovi, že od teď se bude lopotit v potu tváře. Přišel o všechny nadpřirozené dary a byl vyhoštěn. A Evě řekl, že za to, že svedla svého muže k hříchu, dostane stejný trest plus dvojnásobek. Budeš trpět stejně jako Adam, a navíc budeš rodit v bolestech a svému muži budeš poddaná. To se ženám velmi protiví. I těm tradičním. Na submisivní ženu narazím velmi, velmi zřídka.

Dopustili jste se hříchu křivé přísahy? Lhali jste pod přísahou? Uvědomte si, že přísaháte Bohu. Bože, jestli lžu, zabij mě. Dejte si pozor. On to udělá. Skládali jste falešné a zbytečné přísahy? Mnoho lidí neustále něco přísahá. To se nedělá, pokud to není absolutně nutné. Porušili jste přísahy nebo sliby, které jste dali Bohu? To je velmi závažné.

Třetí přikázání

Třetí přikázání – Pomni, abys den sváteční světil. Provinili jste se vynecháním modliteb či mše svaté ve dny zasvěcených svátků? V neděli a v zasvěcené svátky máte povinnost se účastnit bohoslužby. Je to povinnost. Lidé mi namítají, že je přece Bůh nepošle do pekla jen proto, že svou vinou vynechali mši svatou? To si pište, že ano. Až na to, že jste se odsoudili vy sami, když jste se rozhodli na tu mši svatou nejít. Je to závažný těžký hřích.

Splnili jste svou velikonoční povinnost? Každý rok se musíte vyzpovídat, účastnit se celé bohoslužby a přijmout Svaté přijímání. Pokud to neuděláte, je to smrtelný hřích.

Nevykonávali jste těžkou práci bez nutné potřeby? Samozřejmě, že někteří lidé bohužel musí pracovat i v neděli. Jenže v dnešní zkažené společnosti to lidé dělají záměrně. Někteří zaměstnavatelé své zaměstnance dokonce nutí pracovat v neděli. To vše je součástí útoku na Krista a Jeho Církev. To platí i o práci v domácnosti. V neděli máte na běžnou práci povoleny dvě hodiny. Ale kolik hospodyněk si to nechá všechno na neděli, aby vypraly a uklidily? Můžete udělat něco málo. Neděle je určena k uctívání Boha a odpočinku s rodinou. Vyrazili jste si v neděli na nákupy? To je zakázáno, s výjimkou potravin a léků. Ale jak víme, nákupní centra jsou v neděli plná lidí. Nevím jak v Kanadě, ale ve většině států USA bylo dříve pravidlem, že v neděli bylo zavřeno. Neděle se slavila jako sváteční den, dokonce i u protestantů. To už neplatí, skoro všechno je otevřeno.

Jak se chováte v kostele? Mluvíte během bohoslužby? Oblékáte se vhodně a cudně? To je velmi důležité. Přispíváte Církvi finančně? 

Čtvrté přikázání

Čtvrté přikázání: Cti otce svého a matku svou. Velmi důležité. Po prvních třech přikázáních je toto nejdůležitější. 

Rodiče

Začneme u rodičů. Chovali jste ke svým dětem někdy nenávist? To znamená, že jim přejete něco špatného. Ano, stává se, že rodiče své děti nenávidí.

Nebo jste [své děti] dokonce prokleli? To je velmi zlé. A prokletím nemyslím jen, že jste jim sprostě vynadali. I když to také není dobře. Mluvím o prokletí, když jim přímo řeknete, aby umřeli, nebo aby se jim stalo něco špatného. To je zlo! Otec Gabriele Amorth ve své knize vypráví skutečný příběh o jednom Italovi, který si vybral nevěstu, ale jeho matka s tím sňatkem nesouhlasila. Odmítla dát svolení a proklela ho. Řekla mu: „Jednoho dne zemřeš v té posteli, ve které ses narodil.“ Uplynulo deset let a s matkou se nestýkal. Tak ji přijel domů navštívit. Myslel si, že za těch deset let se určitě obměkčila. A šel ji domů navštívit. A maminka ho objala a srdečně ho vítala. A z ničeho nic přišla zlá bouře. Toto je pravdivý příběh. Spustila se velká bouře. A matka mu řekla: „V tomhle nemůžeš jet domů. Přespi tu ve své staré posteli.“ Šel si lehnout, a už se neprobudil. Ta kletba zabrala. Každý exorcista vám potvrdí, že kletby opravdu fungují. To mi věřte. Je možné je prolomit. Ale jedny z nejhorších jsou právě ty, kde rodič proklel své dítě. Jestli jste se takto provinili, honem se vyzpovídejte. A do budoucna si dávejte dobrý pozor na jazyk.

Šli jste dětem špatným příkladem? Pokud jste se před nimi opili, sprostě mluvili, nebo se necudně oblékali. Dopustili jste se v jejich přítomnosti jakýchkoliv hříchů? Způsobujete jim pohoršení! Pán řekl – radši si kolem hrdla uvažte mlýnský kámen! (Mat 18,6) Pamatujete, že hříchy otce se předávají po tři až čtyři generace. Je to pravda. Co znám otce závislé na pornu, všichni jejich synové jsou na pornu závislí také. Nedávno jsem řešil případ, kde otec opustil svou ženu a svých pět dětí. A samozřejmě jeho rodina má historii celé šnůry rozvodů jeden po druhém. Předává se to po generacích.

Dovolujete, aby vaše děti vyrůstaly v nevědomosti, zejména co se týče víry? Obzvláště otcové – vy je musíte učit! Jaký je účel manželství? Plození dětí a jejich výchova a vzdělání! A to je zodpovědnost obou rodičů. Ale hlavně otců. Vy jste hlavou rodiny. Máte povinnost je učit katechismus. Otcové by hlavně sami měli žít ve víře, tím se katechismus vyučuje nejlépe.

Necháváte děti vyrůstat v nevědomosti, zahálce nebo hříchu? Mnozí lidé dnes nemají na vybranou a musí děti vyučovat doma. Protože do těch démonických škol nelze děti poslat. A démonická je dnes i většina katolických škol. Katolické jsou jedině tak ve svém názvu. Takže nemáte na výběr. Pokud najdete skutečnou katolickou školu, pak byste je tam měli poslat. Ale někteří rodiče jsou líní a své povinnosti zanedbávají. Dětem musíte poskytnout vzdělání nejen ve víře, ale také v časných věcech. Vzdělání potřebují.

Máte ve zvyku některé ze svých dětí upřednostňovat? Zaděláváte jim na velké problémy. Nikdy nezapomenu, jak za mnou na jedné misii přišel mladý muž, řekl mi, že když byl malý, jeho matka vždy upřednostňovala jeho bratra. V deseti letech jsem ho už tak nenáviděl, že jsem ho vzal kladivem po hlavě a málem ho zabil. Takové věci se stávají. Měl jsem příležitost pomoci mnoha lidem, kteří se cítili nechtění, protože maminka nebo tatínek měli radši svého mazánka. Ať se vám nikdy nestane, že budete protěžovat jedno dítě na úkor druhého. 

Zanedbali jste péči o tělesné zdraví svých dětí? Máte povinnost se o děti dobře starat. Znám člověka, co odmítal své dceři pořídit brýle, které potřebovala. Nakonec jsem je pro ni koupil já. Ten člověk spáchal těžký smrtelný hřích. 

Otáleli jste s pokřtěním dítěte? To je těžký hřích odkládat křest svých dětí. V jedné farnosti jsem děti křtil v den, kdy přišli domů z porodnice. To byla nádhera. To byli lidé, kteří byli správně poučeni. Byla to tradiční farnost. Tak to má být. Pokud křest odkládáte o více než měsíc, je to závažný prohřešek. Velmi závažný. Proč? Protože se všichni rodíme ve stavu prvotního hříchu! Všichni církevní Otcové nám říkají, že patříme Satanovi! Proto jsou v tradičním křtu tři exorcismy, které ďáblovi poručí, aby odešel. Toto dítě bude dítětem Božím. Pro tebe tu není místo! Když nedej Bože novorozeně zemře, aniž by bylo pokřtěno, jde do limbu dětí. Nic jiného tvrdit nemůžeme, protože Církev nic jiného nikdy neučila. Do pekla jít nemohou. Křest neodkládejte. Pokud jste to už udělali, musíte se vyzpovídat.

Věnujete se výchově a kázni dětí? Velmi mnoho rodičů se dnes proviňuje zanedbáním výchovy. Dnes už málokdy potkáte řádně vychované děti. To je dnes rarita. Výchova dětí není snadná věc. Většina mužů je dnes víceméně vykleštěná a výchovu dětí nechávají zcela na svých ženách. To ale není role manželky. Manželka je královnou rodiny. Ona je srdcem rodiny. Ten, kdo od Boha dostává milosti být vychovatelem, je manžel! Když doma kalhoty nosí žena a snaží se vychovávat, bude to dělat mizerně. Když se pak muž obrátí a snaží se to napravit, ona se svého postavení nebude chtít vzdát. Je nutné děti naučit kázni. Ale je třeba to dělat férově. Hlavní problém, jaký vidím ve výchově, je, aby rodiče táhli za jeden provaz. A zadruhé je třeba být důslední. Tresty by měly být úměrné prohřešku. Nepřehnat to, aby to bylo fér. A trestat láskyplně, protože kázeň je aktem lásky. Když se na děti vztekáte a křičíte na ně, nebudou to vnímat jako akt lásky. Nedávno jsem pracoval s jednou rodinou, která potřebovala pomoct. A když jsem se jich ptal, lidi, co to děláte, to je všechno špatně, byli šokovaní. A teď jim stačí jedna, dvě upomínky a děcka jdou poslušně do postele. Ta maminka tomu sama nemohla věřit a povídá mi: „Otče, jak se v tom kněz může tak vyznat?“ Je to velmi jednoduché, protože každý z nás dostáváme milosti potřebné pro své povolání. Rodiče tyto milosti dostávají při uzavření svátosti manželství. Dostanete všechny potřebné milosti k výchově dětí a tak dále. Stejně tak kněz dostává všechny milosti, které ke svému povolání potřebuje. A součástí mého povolání je lidem udělovat praktické rady. Proto se v tom vyznám. Tak to funguje. S tím klukem si dříve nevěděli rady, jen se vztekal a bil ostatní děti. Nic nepomáhalo. Udělali pár doporučených změn, kluk je jak vyměněný a matka štěstím bez sebe.

Tudíž trestáte přehnaně? Jste příliš drsní nebo krutí? Opačnou chybou je zas být příliš měkký. Jednomu otci, který mě požádal o pomoc, se jeho děti rovnou smály. Že prý to určitě, ty nám nic nevezmeš, to už jsi jednou zkoušel. Mluvili jsme po telefonu a měl mě nahlas na reproduktoru. A ta děcka se svému otci rovnou vysmívala. Prý ani náhodou, to ty neuděláš. Vysmívala se mu! Tak mu povídám, že musí něco dělat, protože ta děcka se mu smějí. To jsou závažné hříchy. Protože pokud ty děti nevychováte, vyrostou z nich stvůry. Když je nevychováte, nebudou respektovat autoritu. A pokud nerespektují autoritu, nebudou respektovat ani autoritu Církve. Nebudou respektovat policisty, nebudou respektovat zákony, nebudou respektovat nikoho. Pokud nerespektují svou vlastní matku a otce, koho budou respektovat? Je nutné je vychovávat a dělat to s láskou. A jak říkám, nemusíte zvyšovat hlas. Stačí říct ne. Lidem se protiví, když jim řeknu, že pokyny mají dětem říct jen jednou. Jen jednou. Nikdy se neopakujte. Protože když ten příkaz opakujete, učíte své děti, aby vás neposlouchaly. Honzíku, nedělej to. Honzíku, nedělej to. Honzíku, nedělej to. Honzík dobře ví, že máma to zopakuje 5krát nebo 6krát a pak začne ječet jako šílenec. Přinejhorším po mně hodí pantoflí nebo něčím. S tátou to můžu natáhnout ještě dýl, ten je horší než máma, ten to zopakuje klidně i 8krát. Co se tedy vlastně děje? Učíte děti, jak vás neposlouchat. Vy je usměrňujete, a když neposlechnou, tak je místo trestu ještě odměníte. To všechno jsou těžké hříchy.

Hlídáte, s kým se vaše děti stýkají? Kohokoliv, s kým tráví hodně času. Kamarády. Na co se dívají v televizi. Ta televize je démonická. Blahoslavená Anna Marie Taigi (1769–1837) měla vizi, že ďábel bude svět ovládat pomocí černé skříňky. Ona tenkrát ještě nevěděla, co je to za černou skříňku. Ale my to víme. Je to z knihy Pekelný koridor (Airways from Hell). V televizi je tak akorát odpad. Člověk se nemůže už ani dívat na zprávy, aniž by tam byli homosexuálové, lesby, čarodějnictví. Je to hnus, je to démonické. Prostě ten krám vyhoďte do odpadu. Prostě ji vyhoďte. 

Hlídáte, co vaše děti čtou? Například dívčí romány. To je hrůza pekelná. Všechen ten Harry Potter, Pokémoni a podobné věci. Hudba! Dovolujete dětem poslouchat démonickou hudbu? Rock'n'roll je z pekla. Pamatujte, že to je trojice démonů: sex, drogy a rock'n'roll. Hvězdy rock'n'rollu o tom samy přímo hovoří. Stačí si je poslechnout. O všem mluví. Na youtube o tom najdete seriál natočený protestanty. Stojí za to. Jmenuje se „Hell's Bells - The Dangers of Rock 'N' Roll.“ Pekelné zvony. Ne nadarmo se říká, že když to kejhá jako kachna, chodí to jako kachna, pak je to kachna. Ten seriál je asi 6 hodin dlouhý, podívejte se a posuďte sami. Tam to uslyšíte přímo z úst těch samotných umělců. Jimi Hendrix tam říká, že ani sám neví, jak to hraje. Že ho něco prostě ovládá, že sám by to tak hrát neuměl. Co myslíte, že to asi je? S těmi současnými, jako je třeba Katy Perry, je to úplně stejně. Přiznala, že sama neumí udržet ani jednu jedinou notu. Dnes každý v té branži dobře ví, že pokud chcete uspět, musíte se upsat ďáblu. Protože konkurencí vám jsou lidé, kteří mají mimopřirozené dary od Zlého. Katy Perry řekla, že jakmile se upsala ďáblu, hned měla velký hit raz dva. Boba Dylana se v jednom rozhovoru zeptali, kdy už půjde do důchodu. On na to: „To já nemůžu.“ Co tím myslíte, že nemůžete? Proč ne? „Protože jsem uzavřel smlouvu.“ Smlouvu s kým? „S tím hlavním, s velitelem.“ Jakým velitelem? „S ďáblem.“ Funguje to tak, že jak tu smlouvu uzavřou, nemůžou odstoupit. Musí s tou hudbou pokračovat, protože ďábel skrze ni lapá duše. Kdyby přestali, ďábel s nimi skoncuje. Tak dopadnul John Lennon. Pět let žil v ústraní, než ho ten chlápek zabil. Přiznal, že mu to přikázal ďábel, aby ho zabil. Tak šel a zastřelil ho. Ta další nová populární, Beyoncé, ta o tom mluví, že má démona. Dokonce i prozradila jeho jméno, ale já ho tu nechci říkat. Tvrdí, že když tančí, tak to tančí ne ona, ale ten démon. Myslíte, že si dělá legraci? Myslí to naprosto vážně. A vy dovolíte dětem, aby se na všechen ten hnus dívaly? To je velmi závažná věc, pokud jim to dovolíte. A jedno vám povím – nedávejte dětem mobilní telefony! Nedávejte jim ani iPad a podobné věci. Nepouštějte je na internet! Protože to jsou brány do pekla! Měl bych to na vás křičet z plna hrdla! K čemu potřebuje dítě mobilní telefon? V tom nesmíte polevit. Jinak skončíte v plamenech vy i oni. Je to hrůza, kolik potkávám dětí, které jsou v 9 letech závislí na pornu. Je velmi těžké se pak takové závislosti zbavit. A většina kněží vám s tím ani nepomůže. Neví jak. Ze zpovědnice pak mají lítačku a jsou frustrovaní, protože nedokážou těm lidem pomoct. Nedokážou lidem ze závislosti pomoci, protože je nikdo nenaučil jak. Vůbec k tomu děti nepouštějte. Prostě ne. A řeknu vám, co dalšího je pekelný nástroj. A to lidi opravdu neradi slyší. Disney je ďáblův nástroj. Společnost Disney rovnou do pohádek dává kletby. Já bych vám mohl vyprávět. Je jedno, jestli mi to věříte. Zahráváte si s vlastní duší a dušemi svých dětí. Víte kolik znám případů rodin, kde se démonického působení zbaví, až když se zbaví všeho spojeného s Disney? Dcera jedné maminky, kterou znám, pořád trpěla nočními můrami. Myslela, že už vyhodila všechno, co doma od Disney měli. Pak jí došlo, že má Disney obrázky na plenách. Tak tu plenu vzala a hodila ji do ohně v krbu v obýváku. Ta plena ne a ne hořet. Tak ji polila svěcenou vodou a konečně chytla. No samozřejmě, pleny obsahují nehořlavé látky, to beru. Jenže pak se z té shořelé pleny udělala černá koule velká jako meloun. Ta černá koule se vznesla do vzduchu a vyplula z toho krbu půl metru směrem k ní. Samozřejmě znervózněla. A ta koule se zastavila těsně před ní a pak se rozplynula. Co si myslíte, že to asi bylo? To byla ta kletba, kterou ta plína byla začarovaná. Kdysi byly v módě panenky Cabbage Patch. Ty byly také démonické. Ta společnost, co je vyráběla, patřila Antonu LaVeyovi, zakladateli Církve Satanovy. Prodávali dětem prokleté panenky. V dokumentárním pořadu 60 Minutes tisíce rodičů mluvili o tom, jak děti rodičům říkaly, že ty panenky na ně mluví. To je přece příšerné. Nedávno jsem řešil dva případy rodin s démonickým útlakem. Povídali jsme si u večeře a já jim zmínil ty panenky Cabbage Patch. A oni hned: Jejda ty tu máme doma! Tak povídám: Hned s nimi pryč. Tyto věci jsou skutečné. Dávejte si pozor. Vy sami jste dopovědní za to, čemu děti vystavíte. Jejich výchova a vzdělání jsou vaše zodpovědnost. I když je pošlete do katolické školy, vy jste nadále jejich hlavním vychovatelem a učitelem. A kdokoliv by chtěl vaše dítě vyučovat sexuální výchovu, si zaslouží kulku mezi oči. Protože to je zlo. Papež Pius XII. byl známý jako obránce čistoty. A ten učil, že dvě nejhorší zla jsou společné vzdělávání chlapců a dívek. Pardon, teď mi selhává paměť, co bylo to druhé. Tyto praktiky jsou prostě ďábelské. Já si vzpomenu, co byla ta druhé věc. Ještě toho tu mám hodně. Aha, už jsem si vzpomněl. Ta dvě nejhorší zla jsou společné vzdělávání a sexuální výchova. V mnoha dnešních rádoby katolických školách se sexuální výchova vyučuje. Jak říká Matouš: Lépe si pověsit mlýnský kámen kolem krku! (Mat 18,20) Tak to řekl Pán Ježíš. Takový mlýnský kámen váží klidně tunu. Snaží se nám vysvětlit, že je lepší s kamenem na krku se pustit do mořské hlubiny. Představte si to, je to klidně kilometr a půl hluboko. Tím je myšleno, že půjdete do pekla. Trestu neuniknete. Proč? Protože on za vaše dítě zaplatí. Pán Ježíš ho vykoupil svou vlastní krví, která má nevyčíslitelnou cenu. On vám ty děti svěřil, abyste je dovedli ke svatosti a do nebe. Abyste dušemi naplnili nebe. To je ten úžasný úděl vašeho povolání coby manželů. Že se podílíte na plození dětí a plníte nebesa světci. Pokud je neuchráníte nástrah internetu a pornografie, těžko je dostanete do nebe. Znám jednoho tradičního katolíka, který své děti od narození vychovával sám doma. Denně chodili na tradiční mši svatou. A jednoho dne syna přistihnul, jak něco sleduje na internetu. A bylo to zlé. Dokonce i sodomie. Opravdu nechutné. To se stává. To se stává.

Týrali jste své děti sexuálně, fyzicky, emocionálně? To je velký problém. I co se týče církevního skandálu zneužívání dětí kněžími, kde šlo hlavně o náctileté. Jsou to hlavně pederasti. Většina nejsou pedofilové. A můj názor na to znáte, nemám s nimi absolutně žádné slitování. Odpovídající trest pro provinilé kněze by bylo je na měsíc zavřít o vodě a chlebu, svléci je do naha a denně bičovat. Dopřát jim svátost pokání a pak je pověsit. To myslím vážně. Ale hádejte, kdo se na dětech pedofilií proviňuje nejčastěji? Nejčastěji jsou to rodiče. Pak příbuzní a učitelé, a další vychovatelé a jako poslední až jsou kněží. Jak říkám, s těmi kněžími bych ale neměl slitování. Ale buďte opatrní. Kdybych já byl ženatý a měl děti, nedovolil bych absolutně nikomu, aby je hlídal. Protože já vím, co vím ze zpovědí. Dejte si pozor.

Nestraňte se svých dětí. Jsou vaše a jste za ně zodpovědní. Nepusťte si domů vlky jen proto, abyste si mohli zajít na rande bez dětí. Spousta lidí namítne, ale moje žena musí do práce. Ne, matka nemá co chodit do jaké práce! Má být doma, starat se o děti a chránit je. Ještě nikdy jsem nezažil, aby Bůh nějakou rodinu opustil, pokud se tímto pravidlem řídí. Nikdy, nikdy, nikdy. Nemusíte být bohatí a mít vše, co byste chtěli. Ale budete mít vše, co potřebujete. A děti přivedete do nebe. Matku v domácnosti nelze nahradit! Prostě to nejde! Hlídá své děti jako slepice svá kuřátka. Děti se v prvních 7 letech života naučí více sedíce na vašem klíně, než se pak naučí za celý svůj zbylý život. Je to drahocenné a krásné povolání. Važte si ho. A ignorujte všechny ty feministické nesmysly, které vás navádí k nepravostem. Panna Maria zůstala doma s Ježíšem. Panna Maria vařila, uklízela, modlila se a konala pokání. Pokud to bylo dost dobré povolání pro Ni, není to snad dost dobré i pro vás? Až se k těmto tradicím vrátíme, změníme svět.

Berete děti na mši svatou v neděli a zasvěcené svátky? Pokud vlastní vinou vynecháte nedělní mši svatou a máte šest dětí, máte sedm smrtelných hříchů. Sedm.

A teď se pustíme do těch závažných hříchů, které se mnohým opravdu nebudou líbit. 

Necháváte děti spát se sourozenci nebo s vámi ve vaší posteli? To je smrtelný hřích dle sv. Alfonse, morálního teologa Církve. Také dle sv. Jana Vianney. Tady nejde o kojence. Dokud je dítě kojené, je to v pořádku, dle sv. Alfonse. Ale později je to pak těžký smrtelný hřích. Když nám toto učení sv. Alfonse vykládal náš profesor morálky, také jsem se tomu divil. Říkal jsem si, že to je dost naivní, a já přece nejsem žádný naivka. Ale přijal jsem to na základě principu víry. Protože vím, že sv. Alfons mi nemůže lhát. Je to učitel Církve. A pak, když jsem začal zpovídat, jsem zjistil, že měl pravdu. Spousta lidí mě prosí, abych o tom nikdy nepřestával kázat. Protože i sourozenci mladší než věk rozumu, kteří nemohou spáchat smrtelný hřích, si mohou vypěstovat špatný návyk. Jakmile jsou v jedné posteli, lidské tělo funguje samovolně, aniž by věděli, co dělají. Vytvoří si špatný zlozvyk a ten je postupně strhne k promiskuitnímu životu. To je dost časté. Jednou jsem vyučoval konvertity katechismus a zvednul se jeden mariňák a byl velmi pobouřen, co že to vykládám. Tak jsem ho nechal, ať se vykřičí. Načež se přihlásila jedna paní, jestli k tomu může něco říci. A ona se divila, jaká je to shoda náhod, že o tom zrovna mluvíme. Její známý byl sociální pracovník a měl na starosti přes 100 případů. Ten jí zrovna nedávno vyprávěl, že u mnoha dětí s problémy s promiskuitou to právě takto začalo. Pak mají problém s hříchy těla. Slyším to od mnoha lidí ve zpovědnici, že se jim něco takového stalo. Často jim nebylo ani 7 let. Nedovolujte to. Prostě ne. Přivádí to mnoho duší do pekla.

Dovolujete svým dětem, aby randili? Randění je z pekla. Bůh ani Církev nemají v úmyslu, aby vaše děti nezávazně s někým chodili na rande. Církev vždy učila jedině počestné námluvy. Počestné námluvy. Je velmi důležité, aby se už od dětství snažili najít své životní povolání. Děti by se každý den měly na kolenou modlit růženec s následujícími úmysly. Za prvé, modlit se, aby nikdy neztratily svou křestní nevinnost. To znamená, aby nikdy nespáchaly smrtelný hřích. Za druhé, aby jim Bůh zjevil, jaké mají životní povolání. Protože povolání člověka je spojeno i s jeho spásou. A Panna Maria ví, k čemu jste povolaní. Měly by se od dětství modlit tři Zdrávasy denně a prosit Ji, aby jim zjevila Boží vůli. A aby měly, jak říká sv. Alfons, ducha svaté lhostejnosti, aby Boží vůli přijaly. Ať už je to cokoliv. Protože tak se dostaneme do nebe. Bůh nás dobře zná, on nás stvořil. On sám ví nejlépe, jak vás dostat do nebe. Pokud jste povoláni k manželství a odmítnete ho, bude mnohem těžší se tam dostat. Mnohem těžší. Rodiče si také musí dát pozor, aby povolání svých dětí nebránili. Když vám řekne, že chce být knězem například. Což je dnes dost hrozivé. Počínaje tím, kam se obrátit. Sv. Alfons říká, že povolaní ke kněžství nesmí jít do semináře, kde se nedodržuje pravá víra. To prostě není možnost. Za to všechno je třeba se modlit. Takže si dejte pozor, abyste jim nebránili. To nesmíte. Sv. Alfons říká, že mnozí rodiče i děti skončí v pekle, protože rodiče jim bránili v povolání. Povolání nemůžete nikomu násilím nutit. Nemůžete je nutit, aby se oženili. To nefunguje.

Děti

Obraťme teď pozornost k dětem.

Provinili jste se nenávistí k rodičům? Přáli jste jim něco zlého? Prokleli jste své rodiče? Tím jsou myšleny skutečné kletby. Přáli jste něco zlého rodičům, nebo učitelům a jiným svým představeným? Vyprovokovali jste své rodiče k hněvu? Nebo jste je urazili? Nezanedbávali jste je, pokud byli v nouzi? Toto je důležité. Mnoho dětí rodiče provokuje k hněvu. To je opravdu špatný hřích. Jak si dovolujete provokovat matku nebo otce natolik, že vybuchnou? A pokud jste je nějak urazili, to je pro rodiče velmi bolestivé.

Nezanedbávali jste [rodiče]? To platí hlavně pro dospělé. Domovy důchodců jsou plné starých lidí, kteří tam nepatří. Jsou tam jen proto, že dnes už se nikdo doma o rodiče starat nechce. Prostě je šoupnou do domova důchodců. Kážu o tom neustále: sami buďte v Pánu štědří. Protože to bude to poslední dítě, které jste ani nechtěli, které se o vás ve stáří doma postará. Spousta lidí mi to dosvědčuje. Jako jedna paní v Kalifornii mi řekla, abych o tom nikdy nepřestal kázat. Ona sama byla třinácté dítě. Její sourozenci se před pár lety usnesli, že maminku dají do domova důchodců. Hlasovali o tom, 12 proti 1. A maminka skončila právě u té nejmladší 13. dcery. Ona byla ta poslední. Tak to vidíte.

Jako další tu máme neposlušnost. Neposlušnost v závažných věcech. Pokud své rodiče v závažných věcech neuposlechnete, pácháte smrtelný hřích. Těžký smrtelný hřích. 

Manželé

To platí i pro manžele [neposlušnost – viz výše]. 

Kladli jste druhému překážky k plnění náboženských povinností? Někdy se stává, že muž své ženě brání, aby plnila své náboženské povinnosti. Ale ona musí. Bůh má přednost před partnerem. 

Jste neúprosní nebo málo tolerantní? Ostentativně partnera ignorujete nebo ho dokonce slovně napadáte? Takové chování má zničující dopad a může jít o závažnou věc. Neschopnost odpouštět je v manželství velmi těžký prohřešek. Nikdy nejít spát na sebe navzájem naštvaní, je opravdu dobrá rada. Nějak to vyřešte. Společně se pomodlete. Když je problém, radím, aby manžel pokleknul, vzal svou ženu za ruku a vedl ji v modlitbě. Modlete se, ať zakročí Duch Svatý a aby vám pomohla Panna Maria. Když to lidé udělají, nestíhají se divit, jak to funguje. Protože ta milost na vás vždy jen čeká. Vždy to spolu vyřešte. S tím ostentativním ignorováním, to je specialita žen. Počkej, já ti ukážu. Občas jim nedojde, že ten manžel je ve skutečnosti rád, že je konečně zticha. Ale toto mlčenlivé ignorování partnera opravdu není dobré.

Odmítli jste manželský akt? To je velmi vážná věc. Za to jde do pekla mnoho duší. Mnohé ženy manželský akt používají jako prostředek k manipulaci a ovládání manžela. K tomu abyste odepřeli manželský akt, musíte mít velmi závažný důvod.

Ženy, jste poddány svému manželovi? Dle Písma svému manželovi musíte být ve všem poddány. (Ef 5,24) Týká se to všeho, kde je to oprávněné. Manžel vám nemůže přikazovat hřešit, to nemůže ani papež ani nikdo jiný. Jste mu poddané? Manžel má ale povinnost svou ženu milovat, jako i Kristus miloval svou Církev. (Ef 5,24) To je ale pořádný nárok! Jak Kristus miloval svou Církev? Miloval nás tak, že se za nás nechal ukřižovat, přestože jsme to byli my, kdo jsme ho křižovali! Takže pokud vás žena křižuje, musíte ji milovat. Utéct nemůžete.

Manželství je nerozlučitelné. Nechali jste se rozvést?

Zanedbali jste své domácí povinnosti? Mnohé ženy mají namísto domácnosti prasečí chlívek. Domácnost máte udržovat čistou a spořádanou. Jak myslíte, že to doma vypadalo u svaté rodiny? Panna Maria ji měla dokonale čistou. Protože to je součást povinností ženy. Některé ženy denně stráví 3 hodiny adorací, ale doma mají binec, že pomalu nejdou otevřít dveře. Myslíte, že je Pán Ježíš s tou tříhodinovou adorací spokojen, když zanedbávají své základní domácí povinnosti? Určitě ne. Ne.

Zanedbali jste povinnost vyživovat rodinu? Spousta mužů je prostě líných a nechtějí pracovat. Nebo se vymlouvají, že žena je kvalifikovanější a více vydělá. V žádném případě! Je úplně jedno, jestli je pro vás jediná možnost být třeba popelářem. Prostě to musíte udělat. Vy máte povinnost živit ženu a děti.

Odmítli jste od Boha přijmout děti? Odmítli jste mu tuto štědrost? Bůh si přeje, abychom se množili. Máme být plodní a množit se. Příliš mnoho lidí používá přirozené plánování rodičovství jako antikoncepční metodu. Papež Pius XII. napsal v říjnu 1951 nebo 1952 krásný dopis italským porodním asistentkám. Najdete ho na internetu. Všem manželským párům doporučuji si ho přečíst. Uvádí, že za určitých okolností je použití metody přirozeného plánování rodičovství možné. Rozvádí pak 5 různých oblastí, kterých se to týká: zdravotní, eugenika, sociální, ekonomická a psychologická. Je k tomu ale nutný velmi závažný důvod. Rozhodně se poraďte s knězem. A platí to jen tak dlouho, dokud tyto důvody přetrvávají. Jakmile pominou, musíte přestat. Nutný je i vzájemný souhlas. Pokud nejste oba ve shodě, nesplňujete podmínky. Spousta lidí to dělá bez závažného důvodu.

Páté přikázání

Tím se dostáváme k pátému přikázání: Nezabiješ. 

Provinili jste se jakýmkoliv používáním antikoncepce? Antikoncepce je druh abortiva. Většina druhů antikoncepce jsou abortiva. Protože se může stát, že otěhotníte a počaté dítě hned potratíte.

Provinili jste se vraždou? Ano, lidé opravdu vraždí. Spousta lidí vraždí, věřte tomu nebo ne. A je to čím dál tím častější. Nechat si udělat umělý potrat, nebo někomu k potratu napomoci, je vražda. Stačí jestli jste někomu s interupcí pomohli, dovezli je na kliniku, nebo to zaplatili. Nebo je k tomu nabádali. Trestem za potrat je exkomunikace.

Volili jste ve volbách pro právo na potraty? Jste v tomto politicky aktivní? Americká politika je jedna velká komedie. Politici se vydávají za lidumily a přitom podporují potraty, znásilňování, incest a homosexualitu. Co je to za nesmysl. Přece nebudu volit někoho, kdo vyznává zvrácené ideologie. Pak vám chtějí namluvit, že kněží by se k volbám neměli vyjadřovat, kvůli odluce Církve od státu. To je hereze. Žádná odluka státu a Církve ve skutečnosti neexistuje. Právě proto je třeba, aby se církevní hodnostáři začali angažovat. Aby opravdu začali šířit slovo Boží, a tak vedli svůj lid k svatosti.

Provinili jste se hříchem eutanázie? To je naprosto zásadní! Jeden můj přítel byl takto nedávno zavražděn. Odepřeli mu jídlo a vodu. To přesně se totiž děje v hospicech. Ne vždy, ale většinou. Řeknou vám, že jídlo ani vodu už nemůže. A nitrožilní infuzi taky ne, už má špatné žíly. Už na něm nenajdeme dobrou žílu. Přestože lidské tělo má tisíce mil žilního řečiště. Odepírat lidem základní potřeby jako jídlo a pití, to se přece nedělá. Varuji vás, dejte si pozor. Nežeňte se do hospiců. Protože vás tam zabijí. Nechat někoho umřít hladem a dehydratací je velká špatnost! Pán Ježíš si to na kříži sám prožil jako jedno z nejhorších utrpení. Protože dehydratací se tělo začne zahřívat. Pak se může stát, že duše na smrtelném loži propadne zoufalství, protože tak strašně trpí. A pak vám na to píchnou morfium. Kdysi jsem k smrtelnému loži jedné dívky denně chodil do nemocnice po dobu 4 měsíců. Měla leukémii. A ještě že jsem tam byl, protože na konci jsem toho doktora musel prostě vyhodit. Jeden z těch ďáblů její matce radil, ať jí nechá do srdce vpíchnout morfium. Protože přece stejně umře, tak ať aspoň nemusí nic cítit. Ukončeme to už. Řekl jsem mu: „Koukej vypadnout!“ Byl jsem s ní u její smrtelné postele 14 hodin. Jmenovala se Brianna. Jaká to nakonec byla krásná smrt. Doslova zářila. V rukou držela krucifix. Její matka, která do té doby byla totálně zničená, najednou dostala shůry milost a s velkými gesty dceru povzbuzovala: „Jen jdi Brianno, jdi k Pánu Ježíši!“ Jako kdyby jí fandila. Bylo to krásné, krásné. Takže si dejte pozor, protože oni lidi zabíjejí jak na běžícím páse.

Pokusili jste se o sebevraždu? To je opravdu špatné. Dobře, páté přikázání, dostali jste se do nějakých bojů, násilí, někomu ublížili, hněvu, nenávisti, neodpuštění. Neochota odpouštět je velký problém. Odpouštět je nutné. Pán Ježíš řekl: „Pakli neodpustíte lidem, ani Otec váš neodpustí vám hříchů vašich.“ (Mat 6,15) K Otci se přece modlíte: „Odpusť nám naše viny, tak jako i my odpouštíme našim viníkům.“ Touha po pomstě. Dále obžerství a opilství.

Řídili jste pod vlivem drog nebo alkoholu a tím ohrozili životy ostatních? Provinili jste se zmrzačením vlastního těla – vasektomií, podvázáním vejcovodů, nebo hysterektomií bez dostatečných příčin? Tyto věci jsou závažné. Církev učí, že pokud to člověku nezpůsobí nepřípustné těžkosti, včetně finančních, vasektomie by se měla chirurgicky napravit. To už jsem zažil a tu rodinu pak Bůh požehnal dalšími dětmi. Bylo to nádherné. Vykonat zadostiučinění. Ano, operace bude bolet, jasně. Ale poprvé vám to nevadilo, že?

Šli jste někomu špatným příkladem, nebo jste někoho pohoršovali? Radovali jste se z neštěstí jiných? 

Šesté a daváté přikázání

Dostáváme se k šestému a devátému přikázání. "Nezcizoložíš." Nečistota a necudnost ve slovech, pohledech a skutcích, ať už o samotě nebo s jinými.

Necudnost v oblékání. Oblečení nás má zakrývat, ne odhalovat. Je neskutečné, v jakých svatebních šatech jsou ženy schopné přistoupit ke svátosti. Páchají svatokrádež. Páchají smrtelný hřích. Jsou klidně napůl odhalené. Vůbec nechápu, jak to kněží tolerují. Dokonce i ti tradiční. Je to ostuda. Stejně tak pláže. Tam už se nedá jít. Lidi nechápou, co tím myslím. Na pláži nemáte co dělat! Veřejné plovárny taktéž. Proč? Protože se vystavujete blízké příležitosti k hříchu. Protože při pohledu na krásnou ženu, se vystavujete pokušení. Jednou jsem se o tom pohádal s jedním knězem, který rád chodil na pláž. Povídá mi, že on pokušení nepodléhá. Leda tak, že by byl homosexuál! Ale to by tam pak stejně nemohl zase kvůli pokušení skrze muže. Lidi tam chodí polonazí. A on se tím chlubil, že mu farníci chodí na pláži ke zpovědi. Jak asi tak může dát rozhřešení ženám, které na sobě mají akorát bikiny? Dopouštěl se svatokrádeže. Je to ostudné. Dnes je to problém celé společnosti. Nemůžete ani nikam jít. To aby člověk měl klapky na očích. Kam se podíváte, všude necudnost. Celé billboardy. Klidně tak přijdou i do kostela. Ženy nosí ty elastické legíny. Klidně váží 150 kg a navlíkne se do toho. Asi jsou zfetované, nebo jak je to možné? Díky Bohu, takový zjev aspoň nikoho nepokouší. Pamatujte, že Naše Paní Dobrého pořízení předpověděla, že v naší době už po křesťanské cudnosti u mladých žen nezbude ani památky. A dnes je to bohužel tak.

Vyprávěli jste někomu, nebo jste poslouchali neslušné vtipy? To je vážný smrtelný hřích.

Sledovali jste neslušné filmy v televizi, v knihách nebo na internetu? Lidi se mě ptají, jestli stačí během těch neslušných scén zavřít oči? Samozřejmě že ne, protože jste to už zahlídli. Ty oči zavřete příliš pozdě, protože předem nevíte, co tam bude. Už jste se tomu vystavili a ten obraz vám v mysli zůstane po zbytek života. Mozek funguje jako nahrávací zařízení, všechno se tam ukládá. A ďábel to odtamtud na vás může vytáhnout, kdy se mu zachce.

Masturbace, smilstvo, prostituce, sodomie, homosexuální praktiky, cizoložství, polygamie, incest, znásilnění, to vše jsou těžké hříchy proti šestému a devátému přikázání. To vše jsou těžké hříchy.

Obzvláště o té homosexualitě mám pro rodiče varování. Pokud se váš syn nebo dcera oddali homosexualitě, nesmíte jim to schvalovat. V žádném případě nesmíte tolerovat, aby vám domu vodili své partnery, či jak si navzájem říkají. Musíte jim říct, že pokud se neobrátí, přijdou o duši a půjdou do pekla. V Božích očích je to ohavnost. Nikdy jim to neschvalte. A společnost to lidem nutí horem dolem. Snaží se to normalizovat. Ale normální to nikdy nebude. Protože Bůh stvořil muže a pro něj ženu. A Bůh toto vždy trestal. Od časů Noema, přes Sodomu a Gomoru, starověké Řecko a Řím. Jakmile se homosexualita stala veřejně přípustnou, tak tu civilizaci zničil. Za Noema poslal potopu, protože hříchy těla jako je homosexualita, schladí jedině voda.

Svatý Bonaventura řekl, že na konci světa sešle Bůh oheň. Protože hrabivost lze zničit jedině ohněm. A to je hlavní hřích naší doby. Tak kde jsem to byl.

Také sem patří nečisté myšlenky a žádostivost, kterým se vědomě oddáte. Pán Ježíš řekl, že pokud chtivě i jen pohlédnete na ženu jiného, provinili jste se cizoložstvím. Nečisté myšlenky hříchem nejsou, pokud se jim neoddáte. Ale pokud se jim poddáte, je to těžký smrtelný hřích.

Pokud s někým budete jen tak chodit, skončíte u líbání a mazlení a podobných věcí. Proto jsou tyto nezávazné vztahy blízkou příležitostí k hříchu. K tomu, abyste se mohli věnovat počestným námluvám, musíte být dostatečně staří a vyspělí. Musíte být připraveni se oženit. Nemít žádné dluhy. Pak se můžete pustit do námluv. V rámci rodinného kruhu, ne někde o samotě. A můžou za to auta. Když se začalo jezdit auty, námluvy už se neodehrávaly v rodině. Námluvy jsou výborná věc, když se jich účastní i matka a otec. Pokud zvažujete manželství, je třeba poznat i rodiče. Neb jablko nepadá daleko od stromu. A to platí i o padavčatech. Nebojte, na to časem přijdete. Jestli mámě nebo tátovi chybí kolečko, uvidíte, že dcera na tom bude podobně. Pokud si vezmete dívku, která nemá dobrý vztah s otcem, tak to vás čeká peklo. A proto jsou řádné námluvy velmi důležité. Nechte si poradit od rodičů. Pokud máte dobrou matku, děkujte Bohu, protože ta pozná, kdo se k vám hodí. Ať už jde o muže nebo ženu pro její dítě. 

Sedmé a desáté přikázání

Sedmé a desáté přikázání: Nepožádáš statku bližního svého. Krádež. Cokoliv brát zaměstnavateli. Nebo špatně odvedená práce. Podvádění. Dopustit se plagiátu. Porušit autorská práva. Daňové úniky. Otálet se splátkou dluhu. Neprávem vyhlásit bankrot. To vše jsou závažné věci.

Jestli jste kradli, musíte to nahradit. Musíte to splatit. Pokud to neuhradíte, není vám odpuštěno. Takže pokud ukradnete tisíc dolarů, musíte je vrátit. Pokud na to hned nemáte, musíte knězi dát slib, že to budete pravidelně splácet z každé výplaty. Třeba i jen po deseti dolarech. Dokud to celé neuhradíte tam, odkud jste to ukradli. Pokud není možné to vrátit, aniž byste se usvědčili, dáte to charitě. 

Lichva, tedy půjčování peněz na vysoký úrok lidem ve finančních potížích.

Ještě se vrátím k otázce odbývání práce. Máte-li 8hodinovou pracovní dobu, ale vy odpracujete jen 6 hodin, při hodinové mzdě 20 dolarů pak zaměstnavateli dlužíte 40 dolarů. Po 5 dnech pak dlužíte 200 dolarů. Pokud jste toto provozovali po dobu 10 let, tak si to spočítejte. To je závažná věc.

Vypláceli jste nespravedlivou mzdu? Pokud jste zaměstnavatel, to nesmíte. To je jeden z hříchů volajících do nebe po pomstě.

Porušili jste uzavřené smlouvy? Nadměrně se oddávali hazardu? Provinili jste se závistí? To je touha po majetku druhého. Provinili jste se chamtivostí a lakomstvím? Neochotou se podělit?

Osmé přikázání

Osmé přikázání: Nezalžeš. Lhaní, vychloubání, chvástání se, lichocení, pokrytectví, zlehčování, pomluvy, nactiutrhání a nespravedlivé souzení. Odmítání nebo odkládání nápravy dobrého jména, pokud jste někoho pomluvili, nebo prozradili jeho tajemství. Je toho mnohem více, ale budeme už muset končit. Ještě máme chvilku.

Rozvedu dva takovéto závažné hříchy: pomluva a nactiutrhání. Pomluva je, když o někom lžete a tím mu zničíte pověst. To je opravdu zlé. A nactiutrhání je, když o něm prozradíte pravdu, která ale nebyla veřejně známa. Pokud jste někoho přistihli, jak spáchal hřích, ale nikdo to neví, a vy to půjdete někomu vykládat, spáchali jste hřích nactiutrhání. Sv. Tomáš Akvinský říká, že to je horší, než kdybyste ho fyzicky zavraždili. Protože když někoho fyzicky zavraždíte, nemusí už v tomto světě žít. Ale pokud mu zničíte pověst, tak už se na něj lidi třeba nikdy nepodívají s úctou. Nikdo ho nebude chtít zaměstnat například. Je to opravdu špatná věc. Pokud jste se provinili pomluvou nebo nactiutrháním, musíte mu tu pověst napravit. Možná znáte příběh sv. Filipa Neriho, když se u něj z pomluvy vyzpovídala jedna dáma. Řekl jí, ať oškube kuře a všechna peříčka spočítá. A pak jí řekl, ať jde za větrného dne na návsi na věž a všechny je pustí po větru. Ona to udělala a kněz se jí ptá, kolik bylo těch peříček. Prý něco přes sto. Dobře, teď jděte a všechny je zas posbírejte. To přece ale nejde, odpověděla mu. No právě, když hříchem nactiutrhání někomu zničíte dobré jméno, napravit už to nelze. Když jste o někom řekli pravdu, těžko to můžete nějak vzít zpátky. Nemáte možnost napravit to tím, že přiznáte lež. Je to velmi špatné. Takto jsme si jen zběžně prošli, jak zpytovat svědomí podle Desatera. Toto byla jen rychlovka. Proto vás prosím, abyste to brali vážně.

Generální zpověď

Církev doporučuje generální zpověď. Ale ne těm, kdo trpí skrupulemi. Rozlišujeme dva druhy generální zpovědi. U té první se zpovídáte ze všech hříchů za celý svůj život, včetně těch, které jste už vyznali. To je vhodné, když se chystáte na velkou životní změnu. Budete se ženit, nebo plánujete vstoupit do řádu, či být vysvěcen na kněze. V tom případě byste měli udělat generální zpověď. Pokud jste ji ještě nikdy neudělali, rozhodně to doporučuji. A modlete se, abyste dostali milost se tak vyzpovídat i na smrtelné posteli. A na konci každého roku je vhodné se znova vyzpovídat ze všech hříchů toho uplynulého roku. To je velmi prospěšné. Teď tady na zemi je na nás samotných, abychom si vybrali trest, jaký se nám jen zlíbí. Složte před soudcem všechny své účty teď. Teď ho můžete prosit o milost, ale na věčnosti už ne. Jakmile budete stát před soudcem, je pozdě.

Všeobecný soud

Tím se dostáváme k všeobecnému soudu. Ten nastane na konci světa. Někteří lidé si myslí, že konec světa nastane už brzy. Ale kdo ví? Ve skutečnosti nic nevíme. Kdokoliv vám bude tvrdit, že ví, kdy nastane konec světa, řekněte mu: „Jdi mi z očí, Satane!“ (Mat 16, 23) Protože to neví. Pán Ježíš řekl „O dni a hodině neví ani andělé nebeští.“ (Mat 24,36). Samozřejmě, Pán Ježíš sám to ví. Spousta lidí se neustále zabývá dohady, kdy nastane konec světa. Ale k čemu jim to je, pokud nejsou připraveni zemřít teď a tady?

Ale všeobecný soud jednou opravdu nastane. Toto je důležité vědět, protože dnes se o osobním i všeobecném soudu šíří spousta herezí. Že ve skutečnosti žádný soud nebude, že nás žádný Božský rozsudek nečeká. To jsou všechno lži pekelné. Jednou jsem na jednom sjezdu zažil, jak takové hereze vykládal jeden z předních exorcistů. Tak jsem se do něj v přítomnosti 150 dalších kněží pustil. Povídám: To je hereze, ty šašku. A vy jste exorcista? Přebývá ve vás ďábel. A to byl velmi slavný exorcista. Pokud vím, tak byl pak odstraněn z funkce. Doufám, že už nikdy nebude činný. Těchto herezí je nutné se vyvarovat.

Mnozí vykládají o tom, jak nastane velké osvícení, jak všichni prohlédneme svou hříšnost. Já osobně doufám, že to tak bude. To by bylo skvělé. Ale je v tom háček. Církev to nikdy s jistotou neučila. Mluvili o tom někteří novodobí světci. Ale v Písmu svatém to není. A i kdyby to nastat mělo, nemusí to být během našeho života. Co ale víme jistě, protože nám to řekla Naše Paní ve Fatimě, že Rusko musí být papežem a všemi biskupy zasvěceno Jejímu Neposkvrněnému Srdci. Pokud to papež neudělá, Rusko své omyly rozšíří po celém světě a celé národy budou vyhlazeny. Ale papež to Rusko nakonec zasvětí. A Rusko bude obráceno. A nastane období míru. Takže víme jistě, že než přijde konec světa, prvně musí nastat toto období míru. To se zatím nestalo.

Víme, že Rusko zasvěceno dosud nebylo, třetí fatimské tajemství stále není zcela odtajněno, a zasvěcení Ruska stále nebylo provedeno. Musíme se za to modlit. To jen abyste měli o všeobecném soudu trochu představu. Kdy nastane, to netuším. Třeba to ještě zažijeme, kdo ví. Ale jakmile bude Rusko zasvěceno, nastane období míru. A po tom období míru pak přijde Antikrist. Antikrist bude člověk, který bude vládnout světu, a nastane nejhorší pronásledování Církve, jaké kdy bylo. A vládnout bude po dobu tří a půl roku, jako napodobení Kristova veřejného působení na zemi.

A pak přijde Kristus, zničí ho, a nastane konec světa. 2. list Korintským říká (Kor 5, 10): „Neboť všichni se musíme ukázati před soudnou stolicí Kristovou, aby každý obdržel to, co vykonal tělem, podle toho, co vykonal, buď dobré nebo zlé.“ Druhý soud se bude konat v jeden den na jednom místě, kdy všichni lidé budou společně stát před soudcovou stolicí, aby se každý z nás v přítomnosti všech duší a všech věků dozvěděl svůj konečný osud a rozsudek. V Písmu svatém stojí, že Bůh nechá svět pohltit ohněm, a potom budou všichni mrtví vzkříšeni. Prozatím mají všichni mrtví tělo oddělené od duše. Tedy kromě Panny Marie. Ona je v nebi celá i se Svým oslaveným tělem. Takže na konci se všechny naše pozůstatky, včetně toho popela, který si někteří pitomci nechali rozprášit do moře nebo kam, sesbírají a znovu z nich budou obnovena naše těla. 

Po levici Pána Ježíše budou zatracení, kteří jdou do pekla, a po jeho pravici budou všichni spravedliví. Bude to velmi děsivý den. A před zraky všech lidí budou zjeveny všechny hříchy zavržených. Představte si, jak to bude ponižující. Co kdyby teď byly všem tady přítomným zjeveny všechny vaše hříchy? V soudný den budou přítomni všichni lidé, kteří kdy žili, a Církev nám s jistotou říká, že budou vyjeveny všechny hříchy zavržených, kteří pak budou vrženi do jámy pekelné. Ale někteří svatí říkají, že hříchy spasených budou také zjeveny. Ovšem s tím rozdílem, že namísto potupení, bude radostně oslavováno, že nad svými hříchy zvítězili. Ovšem někteří světci tvrdí, že ne. Nicméně toto není nutné vědět s jistotou. Hlavní je si rozmyslet, jaké to bude, až se vaše hříchy zjeví celému světu. Představte si tu potupu. Všechny vaše hříchy!

Bezbožní i dobří konají dobré nebo zlé skutky ve spolupráci s tělem. A proto se tělo pak také bude podílet buď na věčném trestu nebo odměně, která mu patří. Člověk je tvořen tělem i duší. Vaše tělo i duše se oboje podílejí na konání hříchu. Nebo na konání dobra. Takže oboje si zasluhují buď trest, nebo odměnu.

Víme, že před koncem budou znamení. Jsou určitá znamení, o kterých se ví, že budou předcházet poslední soud. Prvním je, že Evangelium bude hlásáno po celém světě. To už je splněno. Evangelium už se dostalo všude. Obzvláště v naší době díky rádiu. Rádio, stejně jako televize a internet mohou být využívány pro dobré účely. Za druhé... V Církvi dojde k odpadlictví. Odpadlictví znamená úplné odpadnutí od Církve a od pravého učení. Jak se toto odpadlictví děje, sledujeme už delší dobu. Naši velcí světci nám řekli, že to odpadlictví se bude šířit od papeže směrem dolů. Teď sami sledujeme, jak sám papež chrlí jednu herezi za druhou. A biskupové ho v těch herezích podporují. Jsme svědky i toho, že papež nedělá nic pro nápravu zvrhlé německé církve. Kde se chovají tak hanebně a hereticky. Přijímají zvrácenosti jako svěcení žen, homosexuální manželství a další. Jsou pro každou špatnost. A papež s nimi. Dále pak budou následovat přírodní katastrofy, epidemie a podobné pohromy. Jak se blíží konec světa, postupně jich bude přibývat. Dnes se to vše dá sledovat na internetu, kde všude jsou zemětřesení, povodně, tsunami a další. To už se děje po celé zemi. Nakonec pak přijde sám Antikrist, ztělesněn v jednoho člověka. A to bude velmi zlé. Pak nastane ten poslední všeobecný soud. A dostáváme se ke konci. Po konci světa budou bezprostředně následovat dvě velké události: vzkříšení mrtvých a soud. 

Konec časů

Svatý Petr učí, že konec světa nastane ohněm v okamžiku, kdy Pán Ježíš přijde ve své slávě soudit živé i mrtvé. Všudypřítomný oheň zničí nynější svět a očistí všechny věci, aby je učinil hodnými jejich nového stavu, aby byly v souladu se slávou vyvolených. Tento oheň bude zároveň sloužit jako Boží nástroj k očistě duší, které v té době budou ještě přebývat v očistci, nebo žít na zemi. Sílu tohoto očistného ohně Bůh každé duši přizpůsobí tak, aby s ním duše mohla být usmířena. Očistec tedy na konci světa přestane existovat. Očistec je stav duše, která zemřela v milosti posvěcující a v jednotě s Bohem, ale dosud si neodpykala trest a nesplnila zadostiučinění za všechny své hříchy. Protože zadostiučinění a pokání je nutné a k tomu je určen ten očistec. Duše v očistci jsou všechny svaté, protože všechny došly spásy. Všechny. V očistci trpí neskutečná muka.

Říká se, že jedna minuta v očistci je jako 45 let na zemi. Znám příběh o dvou kněžích, kteří se dohodli, že jakmile jeden z nich zemře, ten druhý okamžitě za něj odslouží mši svatou. Když pak první z nich zemřel a jeho přítel za něj hned sloužil mši svatou, ten mrtvý se mu zjevil a ptal se, proč mu to tak dlouho trvalo, než za něj tu mši odsloužil? Slíbil jsi, že za mě hned odsloužíš mši svatou!!! A přítel mu vysvětlil, že zemřel před chviličkou, tělo ještě ani nevychladlo. Na což nebožtík odpověděl, že má pocit, jako by tam byl aspoň už 45 let. Od svatých víme, že někteří lidé jsou odsouzeni v očistci zůstat až do konce světa. To musí být dost hrozné. Oni sami se za sebe modlit už nemohou. Můžou se leda oni modlit za nás. Pobožností ke svatým duším si získáte tisíceré požehnání. Modlete se za ně. Až nastane konec světa a Bůh zemi spálí ohněm, duše v očistci si projdou poslední očistou. Bůh je pak v jednom okamžiku očistí intenzitou úměrnou času, který by to jinak trvalo v očistci.

Pak nastane vzkříšení z mrtvých. Sv. Pavel nám říká, že Pán sestoupí s hlasem archandělovým a s troubou Boží, která probudí zemřelé, aby vstali z hrobů. Všichni živí i mrtví stanou před soudcem, který sestoupí z nebe ve vší slávě svého majestátu. Těla vyvolených budou oslavena. Budou to stejná těla, která měli na zemi, ale oslavená. Naše nová těla budou mít čtyři nové vlastnosti, tedy dokonalosti: neporušitelnost, jemnohmotnost, nepostižitelnost a pohyblivost. Více si o tom povíme příště.

Naše těla budou vzkříšená tak, že budou ve stadiu fyzicky nejdokonalejšího věku. Většina teologů říká, že budeme mít tělo 33letého člověka. Což odpovídá stáří Krista v době jeho smrti.

Soud. Jakmile vstaneme z mrtvých, ihned staneme před svrchovaným Soudcem, který se zjeví ve své posvěcené lidské podobě. Ve veškeré slávě, jež náleží jeho spojení s osobou Slova. Všichni uzříme slávu svrchovaného Soudce, ale pouze duše vyvolené k blaženému patření uzří slávu jeho Božství. Andělé lidstvo rozdělí na spravedlivé a zatracené. Spravedlivé postaví napravo a zavržení budou shromážděni nalevo. Velké bude zmatení bezbožných, kteří odděleni od ostatních, pak budou opuštěni. Sv. Chrysostom říká, že to zmatení bude tak strašné, že by samo o sobě bylo peklem. Synové budou odtrženi od otců a manželé od svých manželek. Jednoho Pán vezme k sobě a druhého zanechá. Řekni, bratře, kam myslíš, že se poděješ ty sám? Chceš-li po pravici Pána stanout, opusť život, který tě dovede k jeho levici. O to tady jde. Víte, co je opravdu děsivé a co nikdo nedokáže pochopit? Pokud se v soudný den octnete po Kristově pravici a vaše rodina zavržena po Jeho levici, vám to vůbec nebude vadit. Budete naplněni radostí. To je těžko pochopitelné. Teď a tady máte příležitost přinášet oběti za své děti a přátele. Udělejte to dnes. Teď se můžeme modlit za obrácení duší. Až odtud odejdeme, už se nedá nic dělat.

Sv. Petr z Alkantary: o soudu

Na závěr vám přečtu jednoho z mých oblíbených světců Sv. Petra z Alkantary. Byl to velký františkánský světec. Byl jedním z nejlepších. Sv. Terezie z Ávily řekla, že nebýt jeho, její reformace by se byla nikdy neuskutečnila. Cituji jeho vlastní slova, z jeho rozjímání. „Jak jim asi bude bezbožníkům, až je Pán podrobí soudu a vnitřním hlasem jejich vlastního svědomí jim poví: ‚Přistup, zlosynu, a řekni, co jsi na mně shledal hodného takového opovržení. že jsi se raději vrhnul do tábora mého nepřítele. Ke svému vlastnímu obrazu jsem tě stvořil a dal jsem ti světlo víry. Udělal jsem z tebe křesťana a svou vlastní krví jsem tě vykoupil. To pro tebe jsem držel půst, putoval světem, hlídal tě a namáhal se. To pro tebe mi spánek přicházel jak kapky krve. Pro tebe jsem vytrpěl pronásledování a bití, rouhání, posměch a urážky, potupu a týrání. A na konec – kříž. Hleď na můj kříž a hřeby. Hleď na mé tělo, mé nohy a ruce, jež stále zejí ranami. Pod tímto nebem na této zemi jsem trpěl a rány nesu doposud. Co jsi udělal se svou duší, kterou jsem já vlastní krví vykoupil pro sebe? K jakému dílu jsi použil to, za co jsem já tak draze zaplatil? Ó pošetilé a cizoložné pokolení, proč se raději mizerně pachtíš ve službě svému nepříteli, než bys v radosti sloužil mně, svému vykupiteli a stvořiteli? Tak často jsem tě volal, a ty jsi neodpověděl. Tloukl jsem na tvé dveře, ale ty jsi mi neotevřel. Z kříže svého jsem k tobě vztahoval ruce, ale ty jsi mně nedbal. Mými radami, všemi mými sliby i hrozbami jsi opovrhnul. Nyní je na vás, moji andělé, abyste promluvili a rozsoudili mezi mnou a mou úrodou, co ještě jsem pro ně mohl vykonat, co jsem nevykonal?‘ Jak se mohou bránit bezbožníci, kteří se Božským věcem vysmívali? Kteří se vysmívali svatosti a pohrdali prostotou? Ti kdož upřednostnili zákon lidský před zákonem Božím. Kdo byli hluší k hlasu Božímu a nedbalí žádných z jeho vnuknutí. Kdo se vzepřeli jeho přikázáním a byli nevděční a zatvrzelí ke všem trestům i odměnám. Jak se budou bránit ti, kdo žili, jako by v Boha nevěřili a neznali žádného zákona krom vlastního zájmu. Izajáš praví: Co učiníš v den navštívení, až pohroma zdaleka přijde? (Iz 10,3) Ke komu se o pomoc utečete, a kde zanecháte bohatství své, abyste nepadli? Ó věrné duše, které milujete Boha, netrapte se pozemským soužením a opovržením. Vaše utrpení se na soudný den v radost obrátí. Vy budete těmi skutečně šťastnými, majíce čest dvořanů Kristova královského dvora. Ó, jak veliké budou pocty všech mučedníků, kteří byli svými katy na kusy roztrháni. Soud zasedne a kniha svědomí každého z nás bude otevřena. Svědčit proti zavrženým budou především ďáblové s následujícím svědectvím, dle sv. Augustina: ‚Nejspravedlivější soudce, vydej ho mně, neboť on nechtěl tobě patřit!‘ Druhým svědkem bude jejich vlastní svědomí. Jejich svědomí je usvědčí. Třetím svědkem bude sám soudce, přinášeje důkazy proti hříšníkovi. ‚Já jsem soudce i svědek‚‘ praví Pán. Svatý Pavel říká, že Pán vynese na světlo věci skryté v temnotě. A všichni se dozví i ty nejskrytější a nejhanebnější hříchy zavrženců, které dříve zamlčeli i u zpovědního soudu. Mnozí teologové jsou toho názoru, že hříchy vyvolených vyjeveny nebudou, ale budou prominuty, jak říká David. „Blaze, jimž odpuštěny jsou nepravosti, a jimž prominuty jsou hříchy.“ (Ž 31) Sv. Basil však učí, že jediným pohledem všichni uzří hříchy zavržených. Kristus Pán se obrátí k vyvoleným a osloví je těmito utěšujícími slovy (Mat 25,34): „Pojďte, požehnaní Otce mého, vládněte královstvím připraveným vám od ustanovení světa.“ Zavrženým pak na druhé straně: „Odejděte ode mne, zlořečení, do ohně věčného.“ (Mat 25, 41) Jak smutné, přátelé. Modleme se, abychom všichni byli po jeho pravici. Modleme se, aby všichni naši milovaní byli po jeho pravici.

Věčnost je navždy

To je jediné, na čem záleží. Jakmile jednou přejdeme do věčnosti, je to navždy. Odtamtud není návratu. Nyní je čas na pokání. Jak říká můj svatý otec František, čas konat dobré skutky je teď. Svou spásu si musíme vydobýt v bázni a třesení. Náš Pán nám dal všechny prostředky a všechny milosti, jaké potřebujeme. Neustále nám posílá i svou vlastní matku. Naši Paní ve Fatimě. Jaká je to pro nás obrovská pomoc. Když se budeme řídit pokyny, které nám dala ve Fatimě, tak nejenže zachráníme svou vlastní duši, ale přivedeme do nebe spoustu dalších duší. Na závěr znovu zmíním, proč je poslední soud nutný. Na tomto světě jsou ctnostní lidé mnohdy nedoceněni. Proč se tu bezbožní lidé těší chvále, jako kdyby byli ctnostní? Proč spravedlivý člověk trpí, zatímco ničemovi se daří? To se děje neustále. Já vždycky říkám, že jak vidíte někoho, kdo si životem proplouvá, aniž by měl nějaké utrpení, aniž by nesl nějaký kříž, světci nám říkají, že je to znamení, že bude odsouzen na smrt. Protože jediná cesta do nebe vede skrze kříž. Lidi, kteří mají po celý život jen luxus, peníze a slávu, to je znamení, že skončí v pekle. A co až stanou před Bohem a budou se bránit, že přece konali i dobré skutky? Ve stavu těžkého hříchu si dobrými skutky nic nevyslouží. Ale hlavně svou odměnu dostali už tady na zemi. A teď musí zaplatit. Je to smutné. Děti, které tu zanecháte, budou napodobovat vaše chování. Jako i všichni, kdo na vás záviseli, následovali a obdivovali váš příklad, řeč a skutky. Všechny tyto okolnosti musí být zohledněny k navýšení ať už odměny, či trestu, protože důsledky vašeho počínání, ať už dobré či zlé, mají vliv na to, jak budou žít další, až do skonání světa. To je důležité. Nevěřte tomu, že jeden jediný člověk nemůže sám změnit svět. Může. Vezměte si Svatého Františka. Řád, který založil přetrval už 800 let. A Pán slíbil, že tu vytrvá až do konce světa. Tudíž vše dobré, co sv. František způsobil, se sečte až na konci světa. A sv. František pak získá všechny ty zásluhy. Stejně tak důsledky zlých skutků budou sečteny až na konci světa. Pokud své děti vychováte jako bezbožníky, ony pak stejně vychovají ty své. Předává se to z generace na generaci, a proto se vám trest sečte až na konci světa.

Závěr

To je účel posledního soudu. Zkontrolujte a vyrovnejte si své účty teď. O milost můžete soudce prosit teď. U soudu už je pak pozdě. Ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého, amen. Vzdáváme ti díky, ó můj Bože, za tvá požehnání, neboť žiješ a kraluješ navěky. Panno Maria z Fatimy, oroduj za nás.